Člověka už odnepaměti zajímaly záhady, strašidelné příběhy a nevysvětlitelné jevy. Skrývají v sobě jakési kouzlo. Proto má každé město i své místní pověsti. Ani v Chrudimi tomu není jinak. Tak si některé z nich trochu přiblížíme! Jako první pověst o klášterním pokladu.
Vypráví se, že klášterní kostel byl vyzdoben stříbrnými sochami dvanácti apoštolů a zlatou sochou Krista, všechny v životní velikosti. Oči soch apoštolů byly prý ze zlata, oči Kristovy z diamantů. Z obavy, aby sochy nebyly znesvěceny a snad i zničeny, zakopali je kdysi v neklidných dobách mniši na neznámém místě. Pravděpodobně prý na zahradě v sousedství bývalého kláštera.
Přesvědčení o zakopání soch na tomto místě bylo tak silné, že si prý vlastníci domu při smluvním převodu vlastnictví k zahradě vymiňovali podíl na nálezu soch.
Druhé možné místo úkrytu soch je prý kdesi na hlavním náměstí, v místě, kam dopadal stín vrcholu věže přesně o třetí hodině odpolední. Během doby se však zapomnělo, o kterou z věží jde, věže vyhořely a dostaly nové pokrytí a datum, kdy měl být stín sledován se také zapomnělo a tak sochy kdesi v podzemí hlavního náměstí dosud čekají.
Třetí možné místo pro ukrytí soch bylo v hradební věži zvané Prachárna. Dokonce bylo na tomto místě úředně pátráno, byly dokonce objeveny i schody sestupující kamsi dolů, bohužel zavalené stavební sutí.
