V minulém článku o historii Chrudimi jsme se podívali na její původní osídlování ještě v hlubokém pravěku, a příchod Slovanů. Teď se zaměříme na oficiální vznik města a jeho rozkvět v nelehkém období středověku.
Někdy před rokem 1276, v době hromadného zakládání měst králem Přemyslem Otakarem II., se zakládací listinou z osady Chrudim oficiálně stává město. Poloha na zemské cestě z Prahy na Moravu podtrhávala význam města a napomáhala jeho rozvoji, takže se Chrudim v období vrcholného středověku zařadila mezi přední města českého království.
Od roku 1307 je Chrudim i královským věnným městem. Taková města potom sloužila českým královnám jako zdroje příjmů. Tato tradice se zde s kratšími přestávkami udržela až do zániku Habsburské monarchie v roce 1918.
Za husitských válek stála Chrudim zpočátku na Zikmundově katolické straně. Na chrudimském náměstí byl dokonce upálen jistebnický husitský hejtman Jan Hromádka. Až poté, co bylo město roku 1421 oblehnuto a donuceno vzdát se Pražanům a Žižkovi, přechází definitivně na stranu husitů. Německy mluvící část obyvatel v té době město opouští. Od té doby je Chrudim, stejně jako celý region, teritoriem takřka výhradně českým.
Během stavovských povstání v letech 1547 a 1618–21 stála Chrudim v opozici proti panujícím Habsburkům. V důsledku toho byla zbavena statků a privilegií a přinucena k platbě pokuty a zvýšených daní.
Během třicetileté války táhla městem švédská armáda. Chrudim byla nucena živit cizí vojska, byla drancována a rabována. Z doby švédského vpádu pochází také známá chrudimská legenda o zázračném obrazu Salvátora (Spasitele).
V průběhu následné rekatolizace ztratila Chrudim odchodem nekatolíků část svého obyvatelstva. Město několikrát navštívili jezuité, včetně známého pátera Koniáše. Na Roštině (dnešní Koniášův plácek) probíhalo pálení „kacířských“ knih.
Do života města často zasahovaly epidemie, hladomory a živelné pohromy. Doloženy jsou požáry hradiště v 11. a 12. století. Město také vyhořelo i krátce po svém založení na přelomu 13. a 14. století.
Od 16. století význam a postavení měst v českém království upadal, Chrudim byla však i nadále významným správním centrem.
A co nás čeká příště? No přece novověká Chrudim a rozvoj „moderního města“!
