Chrudimka.cz - kulturní a informační portál pro východní Čechy

Čtvrtek 19. října 2017
Velikost písma
  • Zvětšit písmo
  • Výchozí písmo
  • Zmenšit písmo
Banner
Facebook Chrudimka Google+ Chrudimka Twitter Chrudimka
Titulka Volný čas Ostatní Historky z lavic i odjinud #3 - Den za dnem

Historky z lavic i odjinud #3 - Den za dnem

Email Tisk

Historky z lavic i odjinudUž dlouho jsem nic nenapsal. První zkouškový, prázdniny, rozkoukání v druhém semestru, to všechno mi poskytlo možnost nenutit se do určitých věcí, mezi které patří i psaní článků. Nicméně nechci vypadnout z kola a zároveň mám stále spoustu co psát, a zapsat tak svoje skazky na věčnost, nebo alespoň dokud nám nespadnou mraky.

Zkouškové období pro mě byla celkem zajímavá zkušenost. Zpočátku jsem se obával velké obtížnosti. Spoustu starších spolužáků totiž popisovalo první zkouškové období jako peklo na Zemi (nebo ve škole, to záleží na úhlu pohledu). A z čistých obav se velmi záhy stala čistá realita.

Chtěl jsem tu napsat horor s názvem Zkouškové období, avšak ochranná známka je již dlouhá léta hojně užívaná uživateli všech sociálních sítí, a proto jsem se rozhodl pro jiné téma.

Znáte ty dny, kdy se prostě daří? Nedávno jsem zažil den, který byl plný humoru, ale i utrpení.

Ráno nemůže začít lépe než tím, že si dáte misku s cereáliemi, zalijete je mlékem a jdete si prohlížet všechny důležité zprávy, které se za poslední den objevily. Ráno jako z reklamy na nejmenované sušenky (které vás zasytí na celé dopoledne). V tu chvíli se ovzduší v mém pokoji rozhodlo, že by si můj stůl zasloužil menší údržbu, a tak jsem si musel kýchnout. Cereálie s mlékem se rozlétly po celém stole. Idylické ráno zmizelo stejnou rychlostí, jako moje mladické ideály o slušných politicích. Jo, tak rychle!

Trochu radosti mi přinesla ranní cesta do školy. Autobusy mají stigma nelichotivé, leč vás v nich můžou potkat radosti, které nikde jinde nepotkáte. Toto ráno, ostatně jako každé ráno, byl autobus plný ospalých lidí, s občasným výskytem plně probuzených opozdilců. Nejdřív do autobusu přistoupil mladý muž, který očividně někde „zavíral“. Začal si pro sebe opakovat cestu domů, takže kdyby chtěl tohoto veselého muže někdo navštívit, tak v Praze nastupte na autobus 135 a na zastávce Náměstí Winstona Churchilla vystupte, přejděte na tramvajovou zastávku Husinecká, kde linkou 9 dojeďte na zastávku Poštovka. Tam vystupte a jděte rovně, dokud nenarazíte na dveře. Zopakoval to v autobuse zhruba 15krát, takže informace je téměř jistá. Další věc se týká výše zmíněných ospalců. Trochu jsem se pousmíval tomu, že týpkovi v autobuse začal zvonit budík cestou do školy. Když jsem ale zjistil, že ho ten budík musel doopravdy probrat ze snu, málem jsem vybuchl smíchy. Otočil jsem se k oknu a snažil se udržet svůj zvláštní smysl pro humor na uzdě. Této situaci už chyběla jen ranní sprcha a kartáček na zuby.

Pokud na vysoké škole chodíte na přednášky, je taky nutné, aby jste dávali pozor. Pokud totiž třeba na minutu sjedete na sociální sítě, může se před vámi na tabuli objevit zápis, který dává asi takový smysl, jako olympiáda v Riu. Přikládám krátký výňatek ze zápisu na jedné nejmenované přednášce:

-BOC - V, ÚB, ÚV
-ENV - KES
-INST - PV, PV, NO
-ENC - DO, TO

Na další přednášce se objevil jeden student, kterého bych se nebál označit za neohroženého bojovníka za ateismus. Mezi řečí nám profesor sdělil, že je již několik let věřící, přičemž za několik málo minut přišla otázka. Ošemetně položená, přesto nijak návodná, zněla „Věřící lidé se chovají jako?“, načež náš neohrožený bojovník za ateismus ve vteřině zahlásil „Ovce!“. In your face situation. Myslím, že není nutné dodávat, že tato odpověď byla podle pana profesora chybná, nicméně já jsem v tuto chvíli jen těžko zastavoval záchvat smíchu.

Také jsem vypozoroval jednu věc. Pokud vidíte do nějaké třídy nebo posluchárny vcházet velké množství dívek v krátkých sukních, na 99% se píše test. Není to asi moc překvapivé, a asi ani moc zajímavé, nicméně pokud půjdete kolem nějaké vysoké školy a uvidíte tento jev, budete vědět.

Historky z lavic i odjinud

V podvečer jsem se ze školy vracel zpátky na kolej, když jsem zahlédl Santu. Vážně Santu. Jelikož jsem na koleji již přes půl roku, nepřekvapilo mě, že Santa visel z jednoho balkónu. A pojmem visel myslím tím nejhorším možným způsobem, včetně té nechvalně známé smyčky. Mám fotografii, nicméně ji sem z důvodu otevřenosti tohoto článku nebudu přikládat. Pokud vás tedy letos Santa nenavštíví, už víte proč.

Večer jsem se rozhodl pro pohodový večer s filmem a popcornem. Situace, která se snad ani nemůže zvrhnout v cokoli špatného. Ne však v tento den. Během přípravy popcornu se mi totiž podařilo zakouřit celý byt, a to tak dokonale, že jsme museli v zhruba 5ti stupních trpět plně otevřená okna. Dokonce si myslím že by se tento pytlík za 8 Kč dal s přehledem používat místo klasických kouřových granátů používaných zásahovými jednotkami, které stojí mnohonásobně více. Pokud se nějaká instituce rozhodne využít mého doporučení, dárkový koš jako poděkování stačí.

Děkuju za přečtení článku. Jako malý bonus přihodím na konec jedno malé moudro, které vám možná zlepší den:

RADOST JE ZDARMA!

Aktualizováno ( středa, 19 duben 2017 08:38 )  
Banner
Banner
Banner
Banner

Probíhající soutěže

SOUTĚŽ o vstupenky na FLASH FESTIVAL

SOUTĚŽ o deskovou hru ŠNEČÍ ZÁVODY

SOUTĚŽ o rodinnou hru ZAHRADA

SOUTĚŽ o tři dětské knížky z Nakladatelství PORTÁL

SOUTĚŽ o deskovou hru TAKENOKO a vstupenky na FESTIVAL HER A HRAČEK PRO MALÉ I VELKÉ v Pardubicích

SOUTĚŽ s firmou AL ANDALOUS o měsíční zásobu skvělých oříšků

SOUTĚŽ o deskovou hru POZVEDNĚTE ČÍŠE

SOUTĚŽ o fotoknihu Roberta Vana: Fotka nemusí být ostrá

... a mnoho dalších zde 

Reklama

Banner

Reklama

Banner
Banner
Banner