J. M. Jarre – Hypnotická hudba z vesmíru

J. M. Jarre, foto Jaromír Zajda Zajíček8. listopadu 2016, PRAHA, O2 ARENA

U této muziky si můžete představovat, co chcete. Vesmír, oceán, esoteriku, zkrátka všechno, na co pomyslíte. Stačí jen zavřít oči a prsty francouzského klávesového mága před vámi vykreslí nejrozmanitější obrazce lidské fantazie. Ne jinak tomu bylo i při pražské zastávce Jeana-Michela Jarreho v rámci evropské části jeho světového turné Electronica World Tour.

Zpočátku to sice vypadalo na divácký propadák (o kousek dál totiž hráli ve vyprodaném Foru Karlín londýnští Placebo), ale nakonec se přišlo pokochat velkolepou audiovizuální show doplněnou bohatými laserovými efekty přes čtyři tisíce diváků nejrůznějších generací. Koncert se přitom opíral o dvojici stejnojmenných alb Electronica vydaných na přelomu loňského a letošního roku, jež jsou předzvěstí chystané desky Oxygen 3, která má vyjít na začátku prosince. Ale i z ní zazněla ukázka. Místo na playlistu zbylo rovněž na matrixově laděnou skladbu Exit s hlasem amerického emigranta Edwarda Snowdena, která až s mrazivou přesvědčivostí poukazuje na současné špiclování lidstva.

J. M. Jarre, foto Jaromír Zajda Zajíček

Prostor však nejprve dostaly rozsáhlejší plochy a teprve až s přibývajícím časem začal Jarre nenápadně přidávat plyn a zrychlovat rytmus. Vystačit si přitom musel s trojicí muzikantů (bubeník, klávesista a DJ) a obejít bez zvučných jmen interpretů, kteří vystupují na jeho poslední desce (Moby, Massive Attack, Air, Pete Townshend, Pet Shop Boys, Primal Scream, The Orb, Cyndi Lauper nebo Hans Zimmer). S tímto handicapem si však dokázal kouzelník Jarre hravě poradit a uvedená jména nikomu nescházela. Zvláště v druhé polovině koncertu, kdy se legenda elektronické hudby snesla z vesmírných výšin zpátky na Zem a převlékla do diskotékového hávu. To už se pozvolna z míst, která byla výhradně k stání, blížili k pódiu první nadšenci, aby vzápětí s sebou strhli celou lavinu fanoušků osmašedesátiletého instrumentalisty.

J. M. Jarre, foto Jaromír Zajda Zajíček

Finále bylo pak naprosto famózní. Stačilo přitom vytáhnout z klobouku klasiku z alb Oxygene (1976), Equinoxe (1978), Magnetic Fields (1981) nebo Rendez-Vous (1986) a dílo bylo dokonáno. Dav se jimi nechal zhypnotizovat a proplétal se laserovými obrazci až k Jarreho nohám, kterému, přestože je zvyklý na obří koncerty a drží dokonce dvojité prvenství v Guinessově knize rekordů za největší účast diváků na koncertě, to očividně dělalo dobře. Děkoval a děkoval. Česky, anglicky i francouzsky. Vážil si přízně publika, které odměnil celkem třemi přídavky. A nenechal se přitom rozhodit ani chvílemi stávkující laserovou harfou, kterou obsluhoval v rukavicích. Nadšení lidí zafungovalo totiž jako zmizík, který okamžitě vygumoval tuto jedinou kaňku večera. „Au revoir,“ Jean-Michel. Určitě tě rádi uvidíme v Česku dříve než zase po šesti letech.

 

{source}
[[iframe src=“https://www.zonerama.com/Embed/Album/2382561?color=blue&autoplay=true&vertical=false“ style=“width: 610px; height: 330px;“ scrolling=“no“ frameborder=“0″ allowTransparency=“true“]][[/iframe]]
{/source}

Kompletní fotogalerie z koncertu naleznete na
https://www.zonerama.com/fotozajda/Album/2382561

 

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli.