Já, matka – Dokonalost věda je… má však cenné údaje…

Já, matka (kresba Dita Korbelová)

Když začal malý růst, brzo jsem vyměnila hlubokou korbu na kočárku za sportovní verzi. Aspoň neměl skrčené nohy, mohl se protáhnout a bylo to pro něj pohodlnější, i z toho důvodu, že viděl ven a mohl všechno pozorovat. Jen pro nás, jako rodiče, bylo složité přemísťování, jelikož ten sporťák, no vlastně žádná část kočáru, nebyla vůbec nijak skladná, tudíž kufr auta (a to máme pašíka v kombíku) byl úplně plný jen podvozkem kočáru a sportovní boudou.

Začalo to být neúnosné, tudíž jsme se rozhodli pro klasický sportovní, lehký, snadno složitelný a málo místa zabírající kočár.

Ha! Tak to bylo něco na moje nervy. Měla jsem rozpočet. Což je asi normální a navíc, když do kočáru vložím teď 20 tisíc, za dva roky, kdy půjde k ledu, za něj dostanu sotva desetinu, takže jasné bylo, že žádné přemrštěné ceny nebudu akceptovat.

Dobře, další věc. Chci nafukovací kola – a to byl jeden ze zásadních problémů koupě, protože všechny kočáry s nafukovacími koly byly pekelně předražené.

Další věc, chci, aby měl větší nosnost než patnáct kilo – co vám budu povídat, nic, opět drahé a opět zbytečné.
Ještě jsem toužila po širokém a prostorném vnitřku – pchá! Asi jsem spadla z višně. Si myslíš, ty náno pitomá, že za tu cenu, co chceš dát do kočáru, seženeš takový luxus? (To si říkaly všechny prodavačky v celém moravskoslezském kraji ve všech obchodech s dětským zbožím)

Pak by bylo fajn, aby měl dlouhou boudičku, nánožník v ceně, pokud možno pláštěnku, držák na pití, tašku a tak dále… No holt, první kočár – ten neskladný, byl v top provedení a vybavení a já si zvykla na pořádný servis (kočár platila maminka od přítele – pozn. autorky)

Doma nervy… Chlap už nespal se mnou… Vybírat sporťák 3 měsíce? Jsi nenormální Darčo!

Po nějakých týdnech, chtěl tomu osud, možná to byla náhoda, objevila jsem, pro mě neznámou značku. A hele, nafukovací kola! Ty bláho, dívej na tu nosnost! Hezký, dívej, jak je krásně široký! Paráda, podívej, má nánožník v ceně! Koukej na tu cenu! Naprostá lahoda!! A pak nastalo: „Lásko, ale když já nevím, víš, neviděli jsme jej naživo, nemá tašku, nemá držák na pití a co když…“

Napravo ode mě se ozvalo, ne zrovna příjemným tonem: „Buď tak laskavá, klikni na koupit a už nic neřeš, nebo mě … (nepublikovatelné slovo).“

Objednala jsem a víte co? Nejlepší! Pecka! Dokonalost! I když to nemá úplně vše, co jsem si přála, dá se to všechno dokoupit. A stejně, nejdůležitější je, že je můj syn v tom kočáru naprosto spokojený. Když je on, jsem i já.
A ponaučení? Chlapi nemají na to nervy, ale my ženy, když chceme a jdeme si za tím, najdeme dokonalé téměř všechno. Jen trochu času…

Jacek 

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli.

Darina Krejčí

Jsem vášnivá knihomolka a máma na plný úvazek. (osobní blog)