Já, matka – Dokonalost věda je… má však cenné údaje…
Když začal malý růst, brzo jsem vyměnila hlubokou korbu na kočárku za sportovní verzi. Aspoň neměl skrčené nohy, mohl se protáhnout a bylo to pro něj pohodlnější, i z toho důvodu, že viděl ven a mohl všechno pozorovat. Jen pro nás, jako rodiče, bylo složité přemísťování, jelikož ten sporťák, no vlastně žádná část kočáru, nebyla vůbec nijak skladná, tudíž kufr auta (a to máme pašíka v kombíku) byl úplně plný jen podvozkem kočáru a sportovní boudou.
Začalo to být neúnosné, tudíž jsme se rozhodli pro klasický sportovní, lehký, snadno složitelný a málo místa zabírající kočár.
Ha! Tak to bylo něco na moje nervy. Měla jsem rozpočet. Což je asi normální a navíc, když do kočáru vložím teď 20 tisíc, za dva roky, kdy půjde k ledu, za něj dostanu sotva desetinu, takže jasné bylo, že žádné přemrštěné ceny nebudu akceptovat.
Dobře, další věc. Chci nafukovací kola – a to byl jeden ze zásadních problémů koupě, protože všechny kočáry s nafukovacími koly byly pekelně předražené.
Další věc, chci, aby měl větší nosnost než patnáct kilo – co vám budu povídat, nic, opět drahé a opět zbytečné.
Ještě jsem toužila po širokém a prostorném vnitřku – pchá! Asi jsem spadla z višně. Si myslíš, ty náno pitomá, že za tu cenu, co chceš dát do kočáru, seženeš takový luxus? (To si říkaly všechny prodavačky v celém moravskoslezském kraji ve všech obchodech s dětským zbožím)
Pak by bylo fajn, aby měl dlouhou boudičku, nánožník v ceně, pokud možno pláštěnku, držák na pití, tašku a tak dále… No holt, první kočár – ten neskladný, byl v top provedení a vybavení a já si zvykla na pořádný servis (kočár platila maminka od přítele – pozn. autorky)
Doma nervy… Chlap už nespal se mnou… Vybírat sporťák 3 měsíce? Jsi nenormální Darčo!
Po nějakých týdnech, chtěl tomu osud, možná to byla náhoda, objevila jsem, pro mě neznámou značku. A hele, nafukovací kola! Ty bláho, dívej na tu nosnost! Hezký, dívej, jak je krásně široký! Paráda, podívej, má nánožník v ceně! Koukej na tu cenu! Naprostá lahoda!! A pak nastalo: „Lásko, ale když já nevím, víš, neviděli jsme jej naživo, nemá tašku, nemá držák na pití a co když…“
Napravo ode mě se ozvalo, ne zrovna příjemným tonem: „Buď tak laskavá, klikni na koupit a už nic neřeš, nebo mě … (nepublikovatelné slovo).“
Objednala jsem a víte co? Nejlepší! Pecka! Dokonalost! I když to nemá úplně vše, co jsem si přála, dá se to všechno dokoupit. A stejně, nejdůležitější je, že je můj syn v tom kočáru naprosto spokojený. Když je on, jsem i já.
A ponaučení? Chlapi nemají na to nervy, ale my ženy, když chceme a jdeme si za tím, najdeme dokonalé téměř všechno. Jen trochu času…
