Chrudimka.cz - kulturní a informační portál pro východní Čechy

Neděle 17. prosince 2017
Velikost písma
  • Zvětšit písmo
  • Výchozí písmo
  • Zmenšit písmo
Banner
Facebook Chrudimka Google+ Chrudimka Twitter Chrudimka
Titulka Kultura Literatura Knižní tip: V šedých tónech

Knižní tip: V šedých tónech

Email Tisk

Knižní tip: V šedých tónechPíše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Ale jednoho večera k nim domů vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři.


Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně nenechat se zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky své rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům podaří jejímu otci je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech.


Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho...

 

 

 

 

Název knihy: V šedých tónech

Autoři: Ruta Sepetysová

Žánr: román, světová beletrie, historická próza, příběhy dětí
Doporučeno od: +14

EAN: 9788074471674
ISBN: 978-80-74-47167-4
Počet stran: 288 stran
Formát: 130x200 mm - vázaná s laminovaným potahem
Nakladatelstvi: CooBoo
Datum vydání: 4. 9. 2013

E-shop: http://www.cooboo.cz/kniha/v-sedych-tonech

Ukázková kapitola: zde 

 

Autorka se knihou dotýká nepříliš známého tématu sovětských pracovních táborů v Litvě - pohlcení Litvy Sovětským svazem a jejím úplným vymazáním ze všech map v roce 1941. Líčí příběh patnáctileté Liny a její rodiny, odsouzené k deportaci do pracovních táborů na Sibiři. Jakou cenu má vlastně lidský život? Autorka vychází ze skutečných příběhů pamětníků, kteří přežili stalinské hrůzy.

Prvotina Ruty Sepetysové vyšla už ve 43 zemích světa a získala desítky ocenění – A New York Times bestseller, An International Bestseller, A Kirkus Best Book of 2011, Amazon Top 10 Teen Books of 2011,...

 

 

Nakladatelství CooBoo prostřednictvím Karolíny Medkové (odpovědné redaktorky knihy) a Petra Eliáše (překladatele) pro vás autorku vyzpovídali na berlínském literárním festivalu, 5. 9. 2013:

CB: Vaše kniha vyšla téměř po celém světě. Jaké jsou reakce čtenářů? Liší se v něčem?

RS: Setkávání se se čtenáři je pro spisovatele asi to nejzajímavější. Myslíte si, že víte, o čem píšete, ale pak vám lidé začnou o knize povídat úplně něco jiného. Byla jsem z toho dost překvapená. Z mého příběhu si čtenáři berou spoustu neuvěřitelných věcí, u kterých by mě nikdy ani nenapadlo, že jsou v knize obsažené. Naučilo mě to, že nejdůležitější je čtenářská interpretace, ne autorův pohled. A jsem neskutečně zvědavá, co si z toho vezmou čeští čtenáři.

CB: V jednom interview s vámi jsem četla, že v Itálii vyšlo V šedých tónech jako kniha pro dospělé, protože je prý nevhodná pro děti, je to tak?

RS: Ano, to je taky velmi zajímavé. Kniha vyšla ve 43 zemích a minimálně v polovině z nich je určena dospělým. Někteří lidé se domnívají, že je nezodpovědné dávat dětem do rukou tak temný a tragický příběh. Mladí lidé se naopak brání a říkají, my to zvládneme, a pokud v knize nikdo nezemře, tak to ani nemůžeme brát vážně.

CB: Je neuvěřitelné, kolik různých obálek knihy V šedých tónech po světě vzniklo, a všechny vypadají úžasně. Která z nich je vaše nejoblíbenější?

RS: Moc se mi líbí korejská obálka. Je tam ostnatý drát a za ním stojí osoba bez tváře, což vyjadřuje, kolik lidí z mnoha různých zemí muselo prožít Stalinovy hrůzy.

CB: Zaznamenala jste také nějaké negativní reakce?

RS: Bylo jich poměrně hodně. Čtenáři totiž dodávají postavám život, představují si, kde se děj odehrává, a vnášejí do příběhu své vlastní emoce. Někdy z toho nemají dobrý pocit nebo prožívají negativní emoce, a je to naprosto v pořádku. Často na mě na besedách lidé křičí a jsou naštvaní, ale jiní mě zase brání. Když je ale vyslechnu, dám jim tím najevo, že si jejich názorů vážím a že je chci slyšet, a to úplně stačí.

CB: Bylo těžké najít nakladatele?

RS: Ano, bylo to neskutečně obtížné a pro mě osobně děsivé. Všichni velcí nakladatelé knížku odmítli s tím, že je moc temná, moc smutná. Dokonce mi psali, že tomu nevěří, prý se to nemohlo stát, proč by o tom nikdo jiný ještě nenapsal. Vyzpovídala jsem spoustu litevských pamětníků, pro které bylo opravdu těžké se mi svěřovat, a teď se zdálo, že z toho nic nebude. Asi po roce se konečně ozvali z Penguinu.

CB: Říkáte, že hovořit s pamětníky v Litvě bylo velmi náročné. Co na tom bylo nejtěžší?

RS: Největším problém jsem byla já sama. Netušila jsem, jak takový rozhovor vést. Manžel mi poradil, abych si jen vyslechla, co mi chtějí říct oni sami. To, co mi ti lidé pak řekli, bylo tak hluboké, upřímné a emotivní, že bych si to ve svých hloupých otázkách nikdy neuměla ani představit. A pak bylo obtížné rozhodnout, co do knihy dát a co ne.

CB: Jedna blogerka ve své recenzi napsala, že nevěří, že by to ve skutečnosti mohla Lina přežít, že dívka jako ona by v těch podmínkách určitě zemřela.

RS: No já myslím, že nám to hodně říká o té blogerce. Kolik jí je let?

CB: Myslím, že osmnáct.

RS: Když se ptám dětí kolem deseti let, jestli by přežili transport na Sibiř, hlásí se a vykřikují, že oni by to přežili. Na střední škole je všechno úplně jinak, každý je plný nejistoty, řeší, kdo je čeho schopen, a většina o sobě pochybuje. Já sama vím, že bych to nepřežila.

CB: Chtěla jsem se vás na to zeptat. Prý jste se zúčastnila nějakého experimentu, abyste poznala, jaké to opravdu bylo.

RS: Ano. Ještě než jsem začala zpovídat Litevce, vyzkoušela jsem si transport vlakem jako tehdejší vězni. Bylo to příšerné, zavřeli mě do vagonu a bylo mi hrozně, doslova jsem se dusila. Později jsem se nechala zavřít do gulagu. Byla to simulace tehdejších podmínek se vším všudy. Během pár vteřin jsem tam pochopila, že jsem někdo úplně jiný. Díky tomu jsem ale získala ještě větší respekt a úctu vůči všem, kteří něčím takovým prošli a pomohli druhým. Protože když jsem se ptala přeživších, jak se jim to podařilo, odpověď byla vždy stejná - někdo mi pomohl.

CB: Měla jste někdy pocit, že knihu nedopíšete, že je to na vás příliš?

RS: Rozhodně, několikrát. Zejména po tomto experimentu. Ani jsem se na ten rukopis nemohla podívat, tak to pro mě bylo těžké. Druhým momentem bylo i to, když jsem začala pochybovat, zda se mi daří zachytit to, co Litevci, Lotyši a Estonci prožívali. Ale řekla jsem si, že je to román, který dokáže reprezentovat nekonečně mnoho příběhů, každý se v něm může najít. Příběh je totiž jako otevřené dveře, kdo bude chtít, může jimi vejít.

CB: Jsou některé detaily v knize založené na skutečných příbězích?

RS: Ano. Například situace na nádraží, kdy Lina podlézá pod vagony vedlejšího vlaku a hledá svého otce, vychází z vyprávění jisté Ireny. Bylo jí tehdy patnáct let a tátu viděla naposledy. Nebo třeba to, jak našli a pak snědli sovu, jak balili cigarety do stránek z knih, a spousta dalších věcí. Všechny je ale spojuje jedno - láska k druhému, která mnoha lidem pomohla přežít.

CB: Přemýšlíte o pokračování?

RS: V knize, kterou jsem právě dopsala, vystupuje jedna z postav z Šedých tónů - Joanna, Linina sestřenice. Tohle jsem ještě nikomu neřekla, takže je to trochu tajemství.

CB: Připravujete třetí knihu, prozradíte nám o ní ještě něco?

RS: Je to příběh z druhé světové války, příběh o další události, o níž se dlouho nemluvilo. Odehrává se v lednu roku 1945. Vystupují tam čtyři postavy, které vyprávějí, co se stalo - litevská dívka Joanna, kluk z východního Pruska, dívka z Polska a německý námořník. Jejich osudy se protnou, když se dostanou na loď Wilhelm Gustloff, která je má dovézt do bezpečí. Sověti ale loď objeví, třikrát ji torpédují a nakonec se utopí devět tisíc lidí, což je šestkrát víc než na Titaniku. Je to největší námořní tragédie všech dob, a přesto o ní spousta lidí vůbec neví.

CB: Kdy bude kniha hotová? Říkala jste, že máte hrubý rukopis.

RS: V roce 2015 bude sedmdesáté výročí potopení lodi, takže myslím, že kniha vyjde právě v roce 2015. V roce 2014 vyšla v paperbacku moje druhá kniha Out Of the Easy.

 

 


 

 

 

CooBooCooBoo je nakladatelství knih především pro teenagery, které vzniklo v roce 2009. Jeho název je zkratkou slov cool a books. CooBoo se proto nebojí vydávat knihy provokativní, kontroverzní, ale i tituly určené jen pro pobavení a odpočinek. Ročně vydá přes šedesát pečlivě vybraných titulů, a to nejen beletristických, ale i z oblasti non-fiction. Nechybí mezi nimi ani komiksy, mezi nimiž se najde i celá řada kvalitních titulů od Pupíků přes Thorgala až po Leonarda a Malého upírka.

K nejúspěšnějším titulům nakladatelství patří například Deník malého poseroutky, zpěvník Tomáše Kluse Já, písničkář, hororová série Darrena Shana Demonata, romány Sarah Dessenové nebo příběhy z Monster High.

V roce 2011 začaly knihy se značkou CooBoo vycházet také na Slovensku, takže už teď si slovenští čtenáři mohou užít oblíbené série Tajný kruh nebo Oliver Nocturno v rodném jazyce, a další tituly na sebe nenechají dlouho čekat.

 

Albatros média

AlbatrosMedia, a.s. je mediální společnost a největší knižní vydavatelství v ČR. V návaznosti na tradici sahající až kroku 1949 společnost vydává více než tisíc knižních titulů ročně. Skupina zaštiťuje knižní nakladatelství Albatros, CooBoo, Plus, Motto, XYZ, Edika, BizBooks, CPress, Computer Press, partnerský projekt Edice České televize a nakladatelství elektronických knih eReading.

 

Albatros média

Aktualizováno ( středa, 17 září 2014 19:43 )  


Banner
Banner
Banner

Probíhající soutěže

SOUTĚŽ o párty hru PŘINES SI SVOU KNIHU

SOUTĚŽ o čtyři knihy z nakladatelství SMART PRESS

SOUTĚŽ o tři balíčky dobrot od MLSNÉHO PECIVÁLA

SOUTĚŽ o sakra pálivé CHILLI dobroty

SOUTĚŽ o knihu U2 - minulost, přítomnost, budoucnost

SOUTĚŽ o rodinnou hru DAWAK

SOUTĚŽ o pivo SMOKED IRON z nitra Železných hor

SOUTĚŽ o karetní hru RED 7

SOUTĚŽ o turistického průvodce - THAJSKO z řady Rough Guides

SOUTĚŽ o tři knihy Františka KOTLETY

SOUTĚŽ o kooperativní deskovou hru ZOMBICIDE - Černý mor

... a mnoho dalších zde 

Reklama

Banner

Citát

Aforizmus je posledním článkem dlouhého řetězu myšlenek.

EBNER – ESCHENBACHOVÁ


Reklama

Banner