Chrudimka.cz - kulturní a informační portál pro východní Čechy

Pátek 15. prosince 2017
Velikost písma
  • Zvětšit písmo
  • Výchozí písmo
  • Zmenšit písmo
Banner
Facebook Chrudimka Google+ Chrudimka Twitter Chrudimka
Titulka Kultura Literatura Kolik utrpení se skrývá v jednom domě?

Kolik utrpení se skrývá v jednom domě?

Email Tisk

Victoria Jones - Dům u ústí řekyrecenze knihy
Victoria Jones - Dům u ústí řeky

Tolik smutku v několika životních příbězích, to si snad ani nikdo z nás nedokáže představit, avšak hlavní protagonisté příběhu si tím procházejí dnes a denně. Z vyprávění srší erupce emocí. Jednou se čtenáři bude chtít plakat, podruhé smát, protože přesně tak to je v knize zakódováno.

Autorka zvládla vypointovat strhující příběh, jenž se skládá ze dvou dějových linií. Sice jsou dvě, i přesto však mají hodně společného. Část příběhu se odehrává v roce 1903 v Orfordu v Suffolku a část v roce 2012 v Londýně. Vyprávění je pojato ve velkém stylu, historickou částí vás provází mladičká Fabia a tou současnou pak archeoložka Iris. Ta se dostává díky pracovnímu úkolu do Orfordu. Zde se začnou obě dějové linie protínat, ale pouze místně. Ve svém volném čase se rozhodne pátrat po záhadách, získá odpovědi na své otázky? Otevřete tuto knihu a začtěte se do kouzelného, čtivého a velice zajímavého příběhu. Občas vám až zůstane rozum stát, co vše se může stát. Vyprávění je strhující a má rychlý spád, ač má kniha 408 stran, budete ji mít přečtenou během chvilky. Nedá mi a takto na úvod vyzdvihnu vcelku krátké kapitoly, kterých je v publikaci 50. Teď už stačí se jen nebát a pustit se po hlavě do čtení tohoto luxusního příběhu. Titul si zamilují čtenáři, kteří mají rádi vyprávění o osobních prohrách i výhrách, trápeních, ale i radostech a spoustě dalších emocí.

Malý dům byl natřený bíle a pokrytý šindeli. Před úzkou verandou se zvedal trávou porostlý val, který měl pás pobřeží chránit před hněvem přílivových vln. Za ním vedl pás bažinaté louky na břeh řeky Ore, která se s udivující rychlostí valila ke svému ústí.“ (s. 24)

Kniha Dům u ústí řeky je autorčinou prvotinou, ráda bych poznamenala, že to na díle není absolutně poznat. Spíše bych řekla, že jej napsal člověk, který je již v psaní takovýchto rozsáhlých a komplikovaných příběhů zběhlý. Zaujalo mě, jak autorka střídala jednotlivé dějové linky, ty se jí nikdy nestřetly a nesesypaly. Do příběhu je zakomponována problematika domácího týrání, nevhodného zacházení s dětmi, ale i problematika rozchodů a nevyplněných přání. Vyprávění vás upoutá již na první stránce a nepustí vás do okamžiku, dokud knihu celou nepřečtete. Celý příběh je velice živý a tato živost je podpořena právě i tím, že se neustále střídají dějové linie. Čtenář tak nemá ani chvilku, aby se nudil. Autorčin styl mě dostal do kolen a já už se dopředu těším na další její knihy.

Iris vyrazila jeho drzost dech. Než mu mohla uštědřit zaslouženou odpověď, došlo jí, že má pravdu. A že jí cvakají zuby. Bez dalšího slova se otočil a zamířil pryč kolem přední strany domu. Rezignovaně svěsila ramena a klusala za ním." (s. 48)

Kniha Dům u ústí řeky, kterou bych vám prostřednictvím této recenze ráda představila, vyšla v originálu (Das Haus an der Mündung) v roce 2015. U nás se o její vydání postaralo o rok později nakladatelství Brána. Pokud vás recenze zaujme a budete si chtít přečíst i knihu, můžete si ji pořídit zde.

Po všechna ta léta to dělala často: ve vzácných chvílích, kdy byla kuchyně prázdná, vzala svého syna dovnitř a předložila mu plný talíř. Zřejmě ji to dělalo šťastnou. Asi jí to dávalo pocit, že se o něho alespoň příležitostně může starat jako matka, a protože ji Arthur ještě pořád stejně silně miloval, pomáhal jí při tom.“ (s. 100)

Do tohoto titulu jsem se zamilovala ihned, jakmile jsem jej spatřila v nabídce nakladatelství. Zaujala mě jak jeho tajemná anotace, tak i obálka, z níž též vyzařuje tajemství. Kamenný most a krásný historický dům v pozadí, kolem samá příroda, no řekněte sami, nezamilovali byste se také? Když mi kniha přišla domů a já ji poprvé otevřela, vyrazila mi dech tím, že je krásně zpracován i text. Nemusíte se bát žádných bleších písmenek, ta jsou krásná velká a patková, takže se krásně čtou. Dalo by se říci, že text sám vede čtenářovo oko. Po tomto zjištění jsem opět knihu zavřela a kochala se obálkou. Pro název knihy a jméno autorky je vybrán krásný font, jenž ladí s celou obálkou. S vyobrazením pak koresponduje nejen název titulu, ale i text celého románu.

Obě sestřenice seděly v ranním pokoji Anglesey Parku. Jeho velká okna umožňovala pohled na širý kraj až k okraji lesa. Rozpustilé hejno mladých lidí, ustavičně se nacházející v Laviniině domě, se tam bavilo kroketem a badmintonem nebo sedělo na dekách na trávníku a dělilo se o jahody se šlehačkou." (s. 163)

Celé vyprávění je vcelku rozsáhlé a chytí vás za srdce. Byla jsem překvapená, jak rychle jsem román přečetla. Autorka si s textem úžasně vyhrála. Příběhu vystavěla pevné základy, na nichž pak mohla rozvíjet jednotlivé dějové linky, jež se mohly krásně prolínat. V textu je obsaženo vše, co má být. Ve chvíli, když už se Victorii Jones zdálo, že se její příběh začíná zadrhávat, raději vyprávění přerušuje a posouvá jej o kus dál. Román je rozdělen do 8 dílů, k tomu pak musíme připočítat prolog a epilog. Od samého začátku se střídají linky vyprávějící příběh Iris s liniemi, jež se zabývají životem Fabie. Ve vyprávění obou si můžeme povšimnout hodně smutných okamžiků a situací, s nimiž se obě hrdinky musejí vyrovnat a popasovat. V jednotlivých dílech je obsaženo několik kapitol, ty jsou odvyprávěny vcelku, protože jsou většinou krátké. Jazyk zde převládá spisovný, v historické části pak můžeme najít i vysoké vyjadřování, jež bylo typické pro vyšší společenskou vrstvu. V každé kapitole jsem se dozvěděla spoustu informací, které mi pomáhaly poslepovat oba příběhy dohromady. Na samém počátku jsem se začetla a nemohla skončit do té doby, dokud jsem se neprokousala až do úplného konce. Celý román mě zaujal svou realističností. Věřím tomu, že by se klidně podobný příběh mohl stát i ve skutečnosti. Ve vyprávění je použito velice složitého konstruktu. Prolínají se zde všechny tři kompoziční roviny, najdete zde paralelní vyprávění, retrospektivní, ale hlavně vyprávění chronologické. Postupně se před námi odehrávají dva příběhy, které se paralelně prolínají a občas se v nich ve vzpomínkách vracíme do dob, kdy hrdinky byly spokojené.

Práce na vykopávkách Iris v dalších dnech plně zaměstnávala. Ve vzduchu leželo napětí dávající najevo, že je něco čeká. Rozhodující nález. Senzace. Archeologové byli všichni dost zkušení, aby věděli, že objev doplňků v hrobě představuje teprve začátek. Iris musela myslet na Basila Browna, samouka, který před vypuknutím druhé světové války odkryl pohřební loď v Sutton Hoo. Cítil se stejně, když si uvědomil, že narazil na něco jedinečného?“ (s. 235)

Celý příběh je odvyprávěn objektivní er-formou, o pořádný spád děje se postará množství dialogů, jimiž je vyprávění doprovozeno a ozvláštněno. Ve vyprávění však najdeme i spoustu popisných pasáží, bez kterých by to prostě nebylo ono. Toto je jedna z mála knížek, u nichž mi delší popisné části nevadí. Ozvláštnily totiž celý text a já si jej tak užila mnohem více. Je jedno, jestli se jedná o popis osoby, místnosti, venkovního prostředí, domu nebo situace, má to hodně co do sebe a některé popisy vypovídají cenné informace o postavách, jež se v románu objevují. Některé situace nás donutí sáhnout si do svědomí a zamyslet se nad svými činy. Román bych zařadila do kategorie odpočinkových, protože jsem při jeho čtení nemusela nijak extra přemýšlet a text svými silami dotvářet. Přesto jsem si ale odnesla skvělý čtenářský zážitek a spoustu pocitů. Pokud jste milovníky sociálních románů s historickou zápletkou, jež jsou obohaceny špetkou romantiky, mohu vám knihu vřele doporučit. Rozhodně nebudete zklamaní.

Ještě téhož večera dorazila Fabia do Londýna a bez okolků se vydala na cestu na ministerstvo války. Nemohla ztrácet čas. Každý okamžik zaváhání mohl stát Emanuela život.“ (s. 305)

Když jsem se pouštěla do čtení, byla jsem naprosto nadšená, a to i po jazykové a gramatické stránce. Bohužel však došlo v posledních dvou jmenovaných oblastech asi po 50 stránkách k velkému zvratu. Najednou už jsem byla spokojená jen s tím, co se mi příběh snaží sdělit. Forma pokulhávala, ale já si nenechala požitek ničím pokazit a příběh jsem si i přes to užila.

„Neradovala se z nich. Její milovaný ji miloval i v jejích neforemných sukních a s nedbale staženými vlasy. Našel v ní nejkrásnější dívku Anglie, když nebyla ničím jiným než sama sebou. Fabií.“ (s. 352)

Moje subjektivní hodnocení je veskrze pozitivní. Užila jsem si luxusní vyprávění, jen tedy překlad byl po jazykové a gramatické stránce trošku horší. Nicméně myslím si, že na poklesky, jež jsem v knize objevila, běžný čtenář ve většině případů asi nepřijde. Příběhu jako takovému však není co vytknout a pěji nad ním ódy. V několika chvílích jsem se zamyslela nad tím, co bych dělala, kdybych byla na místě hlavních hrdinů, ale také jsem si kladla otázky, jak by se daným problémům dalo předejít. Kde hrdinové knihy udělali chybu? Když se do románu začtete, určitě najdete odpovědi na své otázky, stejně jako jsem je našla já. V některých situacích jsem útrapy prožívala společně s hlavními hrdiny, jindy jsem nadávala na to, jak někdo může takhle ubližovat. O co jde, to se dozvíte v tomto skvělém díle. Za úžasný čtenářský zážitek knihu hodnotím krásnými 95 %, hodnocení jsem musela trošku snížit z důvodů, které jsem uvedla v předchozím odstavci. Knihu budu ráda doporučovat kvůli jejímu úchvatnému ději dále. Zaslouží si to.

 

Hodnocení: 95 %

Anotace

Tajuplná mohyla, opuštěná ruina a skryté rodinné tajemství.

Iris dlouho čekala, že se bude moci osvědčit jako archeoložka, až konečně dostala příležitost. Má dohlížet na odkrývání anglosaské mohyly. Drsná krajina Suffolku ji fascinuje stejně jako ruina panského domu u ústí řeky. Proč jeho obyvatelé Hengist Hall opustili? V jedné zprávě o dávné vraždě najde jméno domu, při svém pátrání však narazí na zeď mlčení. Teprve její kolega Caleb jí pomůže přiblížit se pravdě. A ta má větší spojitost s její rodinou, než by Iris považovala za možné...

 


Název knihy:                     Dům u ústí řeky
Victoria Jones - Dům u ústí řekyAutorka:                              Victoria Jones
Překlad:                              Zuzana Schönová
Žánr:                                    Literatura světová, Romány
Datum vydání:                   2016
Počet stran:                        408
Nakladatelství:                   Brána

Formát:                                140 × 205, pevná
EAN:                                     9788072439171
ISBN:                                    978-80-7243-917-1

E-shop :                                www.brana-knihy.cz

D
atabáze knih:                    www.databazeknih.cz

 

Brána
Nakladatelství Brána
vzniklo v roce 1994.
Vydává populárně naučnou literaturu, především historickou. V edici Historie, v řadě Osobnosti dějin vycházejí knihy o významných lidech, pro memoárovou literaturu je určena edice Životy. Kromě beletrie (detektivky a prózy známých světových a českých autorů) se zaměřuje na horolezeckou literaturu a ediční plán doplňují původní a překladové tituly v edici Vzdělání.


Autorčin blog

 

Aktualizováno ( neděle, 21 květen 2017 17:38 )  


Banner
Banner
Banner

Probíhající soutěže

SOUTĚŽ o čtyři knihy z nakladatelství SMART PRESS

SOUTĚŽ o tři balíčky dobrot od MLSNÉHO PECIVÁLA

SOUTĚŽ o sakra pálivé CHILLI dobroty

SOUTĚŽ o knihu U2 - minulost, přítomnost, budoucnost

SOUTĚŽ o rodinnou hru DAWAK

SOUTĚŽ o pivo SMOKED IRON z nitra Železných hor

SOUTĚŽ o karetní hru RED 7

SOUTĚŽ o turistického průvodce - THAJSKO z řady Rough Guides

SOUTĚŽ o tři knihy Františka KOTLETY

SOUTĚŽ o kooperativní deskovou hru ZOMBICIDE - Černý mor

SOUTĚŽ o knihu ČARODĚJNICE: Salem, 1692

SOUTĚŽ o autorské výrobky z dílny Lucie Ernestové - DUHOVÁ KOČKA

... a mnoho dalších zde 

Reklama

Banner

Citát

Krásná žena patří všem, ošklivá jen tobě.

INDICKÉ PŘÍSLOVÍ


Reklama

Banner