Chrudimka.cz - kulturní a informační portál pro východní Čechy

Neděle 17. prosince 2017
Velikost písma
  • Zvětšit písmo
  • Výchozí písmo
  • Zmenšit písmo
Banner
Facebook Chrudimka Google+ Chrudimka Twitter Chrudimka
Titulka Kultura Divadlo Matka a dcera, aneb Carmen Mayerová a Tereza Kostková

Matka a dcera, aneb Carmen Mayerová a Tereza Kostková

Email Tisk

Carmen Mayerová a Tereza KostkováCarmen Mayerovou a Terezu Kostkovou jsme vyzpovídali po představení Hodně smíchu a pár slz, aneb Co život vzal a dal Betty McDonaldové, v nastudování pražského divadla Viola.

Představení proběhlo v památníku NKP Ležáky. Jak dopadl rozhovor dvou hereček a zároveň rozhovor matky a dcery?

Podívejte se sami.

 

Jak se vám líbí na Ležákách a s jakými pocity jste sem přijížděly?

Carmen Mayerová: Mně se jelo hezky a příjemně. Když jsem sem dorazila, dýchlo to tady na mě. Nejen tou nádherou, tím prostředím, ve kterém jsem se ocitla, protože je zde úžasně, ale zároveň se mi stísnila dušička, protože si člověk uvědomí, co se tady událo… Musím si říct:,Zapomeň na to‘, protože musím hrát a nemůžu na to vnitřně myslet, ale tohle všechno mi šlo hlavou a byla jsem si toho vědoma, když jsem věděla, že sem pojedu, ale to mi jen tak prošlo hlavou. Kdyžto tady, musím říct, to je ta nádhera s tou hrůzou.
 

V čem je jedinečné hraní s maminkou a dcerou? Kdy proběhlo vaše první společné herecké setkání?

Tereza Kostková: No, že je to jedinečné! Je jenom jedna maminka a v tomto případě jedna dcera, tedy jsme celkem čtyři, ale v hraní jenom jedna, takže je to jedinečné. Je to prima. (smích)
 

Kdy proběhlo vaše první společné herecké setkání?

T.K.: Když jsem byla v angažmá v Chebu, tak mě paní režisérka Helena Glancová obsadila maminku do hry, ve které jsem hrála i já a i tatínek (Petr Kostka, pozn.red.). Onemocněla kolegyně a tak řekli, protože jiná volná herečka nebyla k dispozici:„Tak když už z Prahy Petr Kostka, tak ať s sebou vezme i manželku.“ (smích)
C.M.: A bylo to naše první setkání, že jo? Protože Čokoládový hrdina byl až potom.
T.K.: Ano, bylo, pak až když jsem přišla do Prahy. Tam bylo naše první Čokoládové městečko, kde mi maminka hrála tchýni.
 

Co Váš syn Toník? Nejeví se už u něho herecké sklony?

T.K.: Ono se nesmí zaměňovat dětská hravost a dětská fantazie, kterou mají všichni dětí. Já bych se na to nedívala z pohlednu, které dítě to má po nás, po hercích, ale myslím, že herci jsou tak trošku nedospělí, myslím v té hravosti, takže tam musí zůstat trošku té dětské duše. Jinak ale je velmi hravý, fantazii má.
C.M.: Je to zakuklený režisér. Mě už režíruje.
T.K.: On režíruje všechny i ve školce a při tom třeba nikdy neviděl mého muže v práci (režisér Petr Karcik,pozn.red.). To je vysloveně gen. Tak režírovat, jako on od dvou let režíruje, aniž ví, co to je režírovat, jsme dlouho nikde neviděli.

V čem jste si podobné a v čem naopak rozdílné?
 

T.K.: My jsme hodně podobné, takže by mě zajímalo, v čem jsme rozdílné…
C.M.: No, ty jseš upovídaná a já ne. To je základ. 
T.K.: Já jsem velmi mluvná. Já hodně mluvím a maminka hodně poslouchá. Hodně se doplňujem.
C.M.: Já moc nemluvím a Terezka s tatínkem mluví pořád.

Jaká byla Vaše reakce na oznámení, že se dcera vydá ve stejných šlépějích?

C.M.: My jsme se obávali, že to pro ni nebude jednoduché, protože herecké děti to mají těžké. Od začátku je stále někdo srovnává, stále někdo říká:,Jo to jsou ti jak ten tatínek a jak ta maminka…‘ Je to pro všechny herecké děti těžké… Je mi ji líto, ale ona to všechno vydržela. Teď už jsme samozřejmě rádi, ale zezačátku… My nevěděli, jestli ten talent má, a co když potom to nepůjde,… To je ten problém, který vás logicky napadne.
Jste typem, který si nechává radit od maminky?
T.K.: Já si ráda nechávám radit, v životě i na divadle… My jsme tak nějak otevřené a nemáme problém si říct tak i tak. Určitě si ráda nechám poradit, když vám někdo chce pomoc a ne když vám radí, aby vás víc „zadupal“.  To není případ mých rodičů, takže já si od rodičů nechám velmi ráda poradit. Je to oko zvenku. Vážím si jich i nesmírně profesně a mám pocit, že mi nikdo líp než oni neporadí.

Je něco, co jste se naučila od dcery Vy, paní Mayerová?

C.M.: Určitě. Jak říkám, já jsem nemluva a mám radši klid a ticho
T.K.: Já maminku učím jak jít na večírek, jak se nechávat fotografovat.
C.M.: Ano, třeba když jsme s ní šla na první focení, tak jsem si tak říkala: , Jé, tak teď tady budu takhle stát…Musím podle Terezky….‘ (smích)
T.K.: No, protože za doby mých rodičů to byla jiná doba a bohužel u nás je to už součástí profese. My jsme povinni dělat rozhovory, jít na akci, musíme se fotit,… Tohle za mých rodičů vůbec nebylo. Ano, občas se fotili, občas poskytli rozhovor, ale ta medializace je dneska až chorá, podle mě. Dneska nás nutí bavit se o práci, kterou jsme ještě neudělali, což já odmítám a nemám to ráda, má se udělat práce, pak můžu říct, že jsme upekli chleba, ale nebudu mluvit o tom, jak to budu péct, třeba za rok. To je prostě absurdní, ale nicméně vím, že je to součást moji profese a že v nějaké podobě to musím absolvovat a že rodiče, na které to občas dopadá, to musí vydržet.

Je podzim, bude startovat další řada oblíbené soutěže STAR DANCE. Čtyřikrát jste byla v roli moderátorky, netoužila jste si zkusit roli tanečnice? Vaše maminka se v dětství věnovala, pokud vím, baletu, takže předpoklady k úspěchu byste jistě měla?

T.K.: Jestli bych zvládla balet a standart, to nevím. V tom je taková mýlka, že kdo se hýbal, zvládne latinu. To je téměř sportovní disciplína, vrcholový sport. To znamená, já jsme dělala step a kdysi cosi, ale to ještě vůbec neznamená, že bych zvůle tuto sportovní disciplínu. Nicméně protože jsem taky celé dětství tančila, absolvovala jsem všemožné kurzy tanců i balet jsem dělala, tak by mě to bavilo, protože mě pohyb baví. Ovšem vůbec tady ta otázka nepadla, nechávají moderátora stejné, kvůli stejnému formátu, mění se jen to osazenstvo. Ale čistě hypoteticky, kdybych tu nabídku dostala, tak bych ji určitě přijala. Nepatřím k těm lidem, co by řekli, že o to nemají zájem.
Nás se to letos dotkne. Vymysleli si, že letos skutečně budeme s Markem Ebenem v prvním díle tančit.

Přiznejme si to, že už se pomalu blíží Vánoce. Slavíte je jako rodina společně? 

T.K.: Už?! Já jsem ještě jednou nohou u moře… (smích)
C.M.: To já taky, ale až budou, tak se jako rodina sejdeme.

Co vás v nejbližší době čeká? Kam a na co nás pozvete do divadla?

C.M.: Hraju v divadle ABC ve španělské hře Vše o mé matce, a jinak mám před sebou zkoušení v Divadle Na Vinohradech a od ledna divadlo UNGELT.
T.K.: Mám jedno představení v divadle Na Palmovce to je Cyrano z Bergeracu, ve Viole mám Bettynku a Bílé noce od Dostojevského a po dlouhé době začínám s Alešem Hámou zkoušet Frankie a Johny ve stínu luny a to v Divadle v Rytířské.

Redakce portálu Chrudimka.cz děkuje za rozhovor.

Aktualizováno ( sobota, 10 listopad 2012 18:16 )  


Banner
Banner
Banner

Probíhající soutěže

SOUTĚŽ o párty hru PŘINES SI SVOU KNIHU

SOUTĚŽ o čtyři knihy z nakladatelství SMART PRESS

SOUTĚŽ o tři balíčky dobrot od MLSNÉHO PECIVÁLA

SOUTĚŽ o sakra pálivé CHILLI dobroty

SOUTĚŽ o knihu U2 - minulost, přítomnost, budoucnost

SOUTĚŽ o rodinnou hru DAWAK

SOUTĚŽ o pivo SMOKED IRON z nitra Železných hor

SOUTĚŽ o karetní hru RED 7

SOUTĚŽ o turistického průvodce - THAJSKO z řady Rough Guides

SOUTĚŽ o tři knihy Františka KOTLETY

SOUTĚŽ o kooperativní deskovou hru ZOMBICIDE - Černý mor

... a mnoho dalších zde 

Reklama

Banner

Citát

Obdiv je projevem slabosti, když se dává najevo nerozvážně.

BALZAC


Reklama

Banner