Úžasná cesta kolem světa

Pátek, 1.4.2022 Pavla Velehradská AAWESOME, cestopis, cestování, kniha, kolem světa, kresby, Pacific Crest Trail, Pacifická hřebenovka, PCT, příroda, putování, recenze, svět

recenze knihy Cesta kolem světa

„Každý, kdo se někdy rozhodl odcestovat, třeba i jen na pár dnů, zažil ten vzrušující pocit příprav. A právě to už je součástí cesty. Vyjet na cestu kolem světa hned jen proto, že mi do klína spadla výhra v loterii, to by se člověk ošidil o dlouhé očekávání, vymýšlení i poctivé šetření. A to vše spojené s těšením se, které je mnohdy stejně důležité jako cesta sama.“

Myslím, že v každém z nás dřímá touha objevovat nové krajiny, ať už prostřednictvím krátkých výletů po naší vlasti, či o něco delšími cestami do některého z evropských států, nebo až za hranice našeho kontinentu. Vždy záleží na dobrodružné povaze každého z nás, také na odvaze a v neposlední řadě také na možnostech, jak časových, tak finančních. A někteří z nás v sobě nosí tak velkou touhu po dobrodružství, že se vydají i na cestu kolem světa, aby si splnili své sny. My, kteří toužíme poznávat vzdálená místa, ale nemáme dost odvahy vydat se na cestu, či nemáme dostatek prostředků, nebo nás doma drží jiné důvody, můžeme tato dobrodružství prožít alespoň zprostředkovaně v bezpečí svého domova nad stránkami cestopisů.

Jeden takový cestopis plný dojmů z cesty kolem světa, a to opravdu doslova, sepsala a vydala Marie Šnajdrová, která se spolu se svou kamarádkou a kolegyní z práce Alenou Mahlejovou v roce 2018 vydala na skoro roční cestu z Číny, přes Hongkong, Filipíny, Vietnam, Thajsko, Kambodžu, Singapur, Bali, Austrálii, Nový Zéland, USA, Kanadu, až na Aljašku a z Kanady zpět domů. Cestovaly nejrůznějšími dopravními prostředky a také pěšky. Cestu se snažily podniknout za co nejmenší náklady, čemuž podřizovaly nejen zvolené dopravní prostředky, ale také ubytování a přespávání, pokud to šlo, spaly ve stanu, či jen tak pod širákem. Na cestách je doprovázela hudba a Májino ukulele, které otevíralo srdce i tamním obyvatelům.

„Při návštěvě Temple of Heaven nás nadchnul obrovský park – oáza klidu uprostřed ruchu velkoměsta. Mezi stromy jsme se procházely my dvě a pár Číňanů, kteří si sem přišli zahrát partičku karet. Hloučky žen hrajících karty na širokém zábradlí v podloubí prastarých budov, skupinky mužů debatujících nad téže hrou, pár staříků ponořených do staré čínské kamenné hry, i to je Čína. Skrze stromy, na kterých visely desítky červených slavnostních lampionů, prosvítaly nádherné stavby s typicky zvednutými okraji střech.“

Svoji dobrodružnou cestu si pojmenovaly slovem AAWESOME, které vychází z anglického slůvka awesome, což znamená ohromný, děsivý, úžasný, velkolepý, a přidání „a“ na začátku značí „All Around the World“ – po celém světě.

Na začátku knihy nás čekají opravdu stručné úvodní kapitoly s informacemi, jak se zrodil nápad, jak se daly holky dohromady, jak proběhlo plánovaní cesty a na kolik celá cesta vyšla. A pak už s nimi sedíme v letadle směr Peking a začíná to pravé aawesome. Každé ze zemí je věnováno pár stránek s několika krátkými, spíše blogovými zápisky, které nám předávají především to, co holky zaujalo, co se jim přihodilo, s jakými lidmi se setkaly, s jakými překážkami bojovaly a co je okouzlilo. Ani se nenadějeme a jsme v polovině knihy a Mája s Alčou v polovině cesty, která končí na Novém Zélandu. Poté následuje přesun „proti času“ do USA a holky se vydávají na neméně zajímavou a snad ještě více dobrodružnou cestu od hranic s Mexikem pěšky k hranicím s Kanadou, což je trasa známá pod označením PCT, či Pacifická hřebenovka, která vede západem USA.

„Když jsem ale lépe zaostřila, spatřila jsem na tom útesu čtyři nohy a také hlavu, která nás upřeně pozorovala. Byla to želva. Obří, majestátní, trochu hrůzu nahánějící želva. S lehkostí plula s několikasetkilogramovým tělem, na jehož krunýři se držely rybky cizopasnice. Myslím, že jsem přestala chvíli dýchat. Bylo to podobné jako potkat slona. Na obrázku nikdy nepůsobí tak velký! Zdá se, že bouře na oceánu a absence všech lidí u břehu dovedla želvu až do mělčích vod. Dívali jsme se na sebe hodnou chvíli, pak se želva nadechla nad hladinou a svou zobákovitou tlamu namířila přímo na nás. Jakmile se přiblížila, pocítili jsme strach a s mrazením po těle jsme doplavali až ke břehu, kde nás ze slané vody obmyl sladký déšť. I takový je oceán – ohromný, temný a vzbuzující respekt.“

První část knihy je zajímavá rychlým sledem nejrůznějších kultur, které se střídají během cesty z Číny až na Nový Zéland, ale druhá část knihy my přijde ještě o něco zajímavější, ačkoliv na této cestě se holky pohybovaly spíše stranou od civilizace a mnohokrát se musely spoléhat jen samy na sebe. Ale bez dobroty a zásobování od lidí, kteří na PCT působí jako „trail angels“, by jejich cesta nebyla možná. A ačkoliv i druhá část cesty jsou spíše jen kratší postřehy toho nejzásadnějšího, máte pocit, jako byste to dobrodružství prožili s nimi. A když se během této cesty rozhodnou zamířit před návratem domů ještě na Aljašku, je jejich putování zakončeno pomyslnou třešničkou na dortu.

Musím říct, že tento cestopis byl pro mě hodně zajímavý, nejen kvůli navštíveným zemím, ale především tím, že nám Mája zprostředkovala i nejrůznější dojmy a pocity, které zažily. Obě mají můj obdiv, kolikrát si o ně člověk dělal obavy, ale i v těch nejtěžších chvílích měly štěstí na své straně a vždy se objevila nějaká záchrana.

„Byl to den, který se nenechá snadno popsat, ale foťák zaplní skvělými záběry. Snad jen v mysli zůstane ta myšlenka o smyslu života, o nekonečnosti vesmíru a pomíjivosti člověka, o kamenech, které trvají tisíciletí a vypráví příběhy zapomenutých lidí… Při západu slunce jsme seděly na břehu vodního příkopu s očima upřenýma na Angkor Wat a na tvářích se nám odráželo slunce zbarvující hladinu do oranžova. Končí se den…“

Kniha je složena z blogových zápisů, které Mája psala již během cesty, aby si je mohli přečíst všichni, co jim doma drželi palce a je úžasné, že i tyto celkem krátké texty dokáží zprostředkovat zážitky z cesty kolem světa. V knize bohužel nenajdeme fotografie, ale myslím si, že by nebylo jednoduché je vybrat, ale zato knihu doprovází autorčiny kresby, které jsou úžasné, a taky mapy navštívených zemí, v nichž vyznačila to nejdůležitější.

Knihu bych doporučila všem čtenářům dobrodruhům, kteří ještě nenašli odvahu vydat se na svoji cestu snů, a i všem dobrodruhům, kteří hledají inspiraci pro své další cesty.

„Na Aljašce jsme vůbec náramně nadšené z knihoven. Vstup pro každého, příjemní lidé, krásné knihy, internet, otevřeno. To poslední je taky dost důležitá věc. A plno lidí – vypadá to, že Aljaščani využívají dlouhých nocí ke čtení. Čeští čtenáři slyšte! I v nejzapadlejších končinách jsme objevily fungující knihovny a lidi s plnými náručemi knih.“

Máje a Alče dobrodružství dálek nedovolilo sedět doma dlouho a již v roce 2019 podnikly další cestu, o níž si můžete přečíst v knize Cesta až na konec světa.

A o tom, že je Aljaška velice okouzlila svědčí i jejich chystaná cesta na letošní rok, a to napříč Kanadou právě na Aljašku, tak jim držme palce, ať si splní své další sny.

Pokud se chcete dozvědět více, navštivte jejich internetové stránky aawesome.cz, kde mimo jiné najdete i několik fotografií právě z cesty kolem světa.