Desková hra Mystery Express
Jak to dopadne, když člověk zaplatí nekřesťanské peníze za nejluxusnější jízdu svého života? Inu, může se svézt Orient Expressem a po cestě z Paříže až do Instabulu se mu vůbec nic nestane, ale také hned na začátku cesty může zemřít. Co zemřít, být zavražděn! Navíc za velmi záhadných okolností, jejichž rozřešení si vyžádá náročné vyšetřování. Naštěstí jsme tu ale my, a tak se všemu dostaneme na kobylku.
Vlak, který přijíždí včas? Zázrak!
Ano, kdo už někdy jel vlakem, zejména na delší vzdálenost nebo v rámci nějaké té mezinárodní trasy, jistě ví, že vlaky mají poměrně slušnou tendenci se zpožďovat. Ovšem s těmi deskovými je to trochu jinak, zejména když jde o hru od věhlasných Days of Wonder. I přesto mě celkem překvapilo, jak rychle ke mně tenhle tajemný vlak dojel – když jsem totiž dříve v Deskovinkách psal o termínu vydání pro Mystery Express, říkal jsem si, že na konci března vyjde možná tak v západní Evropě a k nám pojede pouze pomalým courákem, ale opak je nakonec pravdou. Ani ne týden po oficiálním datu uvedení do prodeje držím hru v rukou a hodlám se na ni pořádně podívat – a vy u toho rozhodně nemůžete chybět.
Než se ale podíváme na hru samotnou, uveďme základní informace:
Počet hráčů: 3-5
Doporučený věk: 12+
Hrací doba: 60-90 minnut
Opravdu luxusní vláček
První, co ze hry člověk vidí, je samozřejmě krabice, která nás zaprvé musí v obchodě nalákat, zadruhé by nám měla prozradit základní téma hry a zatřetí si z ní obvykle můžeme udělat poměrně dobrý obrázek o grafické úpravě hry. Míru nalákání si bohužel netroufám odhadovat, protože “podle oka” už jsem si hru nekoupil opravdu hodně dlouho, ale základní téma a grafická úprava je krabicí poměrně dobře podána. Už při prvním pohledu na několik postav, které zjevně něco vyšetřují nebo se lekají hrůzného nálezu, je totiž jasné, že tady máme tu čest s vraždou a že si pravděpodobně užijeme její vyšetřování. Obrázek je pak vskutku povedený, i když na poměry Days of Wonder poměrně vážný a tmavý – pánové se zřejmě rozhodli, že protentokrát nechají komiksově veselou kresbu odpočívat s múzami, a pro celý Mystery Express použili kresbu realistickou. A nutno říct, že toto rozhodnutí nelze než kvitovat, protože se díky němu daří posunout celkové vyznění hry od (pro Days of Wonder) tradičně veselého k poměrně vážnému. Na obrázcích si tak nevšimnete vtipných prvků jako u Small Worldu nebo pestrobarevného provedení á la Ticket to Ride, ale to neznamená, že bychom celkově ztratili vysokou kvalitu zpracování, která je pro hry této firmy tak typická. Naopak, Days of Wonder jasně ukazují, že zvládají i vážnější hry, a tak se i zde dočkáváme tradičního smyslu pro detail a celkově velmi dobře zvládnutého grafického zpracování – a to samozřejmě neplatí pouze pro krabici, ale i pro její obsah, který lze stručně shrnout následujícím seznamem:
1 hrací deska reprezentující Mystery Express a jeho cestu z Paříže do Istanbulu
5 figurek herních postav a 5 jim odpovídajících herních žetonů
5 dvoulistů s popisem herní postavy a stručným shrnutím pravidel
100 dedukčních listů
72 karet zločinu
1 bloček telegramových papírků
1 figurka mašinky
1 figurka průvodčího
6 žetonů průvodčího
2 malé žetony cestujících
1 miniaturní cestovní brašna
1 píšťalka
1 pravidla
1 registrační kód
Celkem slušný seznam, že? Ve skutečnosti toho ale v krabici zase tolik není, což se ale u detektivní hry dalo celkem čekat – s hordami figurek se tu totiž samozřejmě nepotkáme, od toho máme BattleLore:-). Na druhou stranu celý obsah nepůsobí ani nijak chudě a díky výše zmíněné vysoké úrovni grafického zpracování si po jeho prohlédnutí rozhodně nebudete připadat nějak ochuzeni. Tak třeba nejzákladnější část všech deskovek, samotná herní deska, která rozhodně nepůsobí zrovna obřím dojmem (ve skutečnosti zabere zhruba tak půlku desky Ticket to Ride), ale určitě ji nelze označit jako malinkou (přeci jen zabere půlku desky Ticket to Ride;-)) a hlavně ukazuje, že atmosféru hry lze výborně podpořit nejen špičkovým a tématickým grafickým zpracováním, ale také takovou “drobností”, jako je tvar samotné desky. Ta je totiž třikrát tak dlouhá jako široká, a tak poměrně věrně vyvolává pocit skutečného vlaku, který navíc zabírá jen asi třetinu desky, na které je detailně nakresleno všech šest vozů Expressu, v nichž budou naše postavy objasňovat okolnosti celého případu, a samozřejmě lokomotivu, která si ale na své využití bude muset počkat až do nějakého rozšíření… Nad jednotlivými vozy je pak ve zkratce nakresleno, co v nich hráči můžou dělat a kolik času je to bude stát, ale o tom se více rozepíšu až za chvíli. Kromě vlaku je pak na desce vyobrazeno všech šest měst, kterými vlak projíždí a které krom znáčků pro události zdobí i “dobové” obrázky žen pro tato města typických (to by mohlo být zajímavé rozptýlení – a mimochodem, i zde je vidět smysl pro detail, když v Mnichově slečna nabízí pivo, jako kdyby zrovna konali Oktoberfest:-)). Poslední část pak zaberou poměrně nudná místa pro hromádky karet, ale ty stejně většinu hry neuvidíte, protože budou zakryty kartami samotnými, a tak se raději pojďme podívat právě na ně.
Karty ve hře reprezentují výhradně jednotlivé aspekty vraždy, po kterých hráči pátrají, a tak je můžeme rozdělit na karty času, motivu, vražedných nástrojů, podezřelých a místa činu – a zhruba v této posloupnosti jsou celkem rozumně seřazeny i co se týče detailnosti kresby, kdy čas vyjadřují poměrně jednoduché starožitné hodiny, zatímco pro místo činu jsou k dispozici parádně zpracované vozy Expressu. Pěkné drobnosti si ale můžeme všimnout i u karty vražedného nástroje “Vyhození”, kde si autoři přeci jen neodpustili trochu toho humoru, byť řádně černého. Karta totiž zobrazuje otevřené okno s tradičním nápisem “Nenahýbejte se z oken!”. Pěkná maličkost, která potěší (tedy nás jako hráče, oběť by se samozřejmě moc nezasmála). Stejně tak se člověku zalíbí zpracování figurek, kterých sice není mnoho, ale zase jsou celkem povedené – zejména postavy, které jsou zde reprezentovány malými bustami, se opravdu povedly a nebyl by problém je dobře rozeznat, ani kdyby je tvůrci barevně neodlišili. K postavám pak patří i pěkné žetony a hlavně dvoulisty, které krom souhrnu pravidel obsahují i krátký popis té které postavy a můžou tak ještě přidat pár bodíků k celkové atmosféře. Do těchto dvoulistů pak vkládáte dedukční list, který slouží k záznamu vašeho pátrání (viz. níže), a tak ho obvykle pěkně popíšete, díky čemuž budete s povděkem kvitovat, že nám jich autoři poskytují rovnou 100.
Osmistránkový sešit pravidel je pak proveden přehledně a pochopitelně, což je u pravidel to nejdůležitější. Na druhou stranu mám určité podezření, že se autoři opravdu snažili vše zhustit do oněch osmi stránek, a tak nezbylo moc místa na tradiční doprovodné obrázky (a možná i na nějaké obrázky příkladové), ale to u pravidel opravdu není až tak směrodatné, a tak můžu technické zpracování s klidem v srdci označit jako tradičně výborné.
I vraždy mají svá pravidla
Dobrá, vraždy jako takové často bývají spíše dosti chaotické, ale jejich vyšetřování se nějakými pravidly obvykle řídí. A pokud jde o vyšetřování deskové, tak se bez pravidel jednoduše neobejdeme. Naštěstí ale Mystery Express není v tomto ohledu zamotanější než tuctová seriálová detektivka, a tak bychom si ho měli osvojit poměrně rychle.
Základní princip je jednoduchý: Ve vlaku se těsně po výjezdu z Paříže stala vražda a my musíme vyšetřit její okolnosti. Tedy ne pouze pachatele (jak tomu bylo třeba v Mystery of the Abbey), ale hezky pěkně vše, co se takového mordu může týkat, tedy kromě viníka i jeho motiv, vražedný nástroj, místo činu a také dobu, kdy byla oběť zabita. Jak jsem již naznačil výše, všechny tyto věci jsou ve hře reprezentovány kartami, když pro čtveřici pachatel, motiv, vražedný nástroj, místo činu existuje vždy šest možných řešení, přičemž každá je reprezentována dvěma kartami. Jednotlivé typy karet se na začátku hry zamíchají do samostatných balíčků (každý bude mít 12 karet) a z každého se jedna tajně strčí pod hrací desku – a hráči mají za úkol zjistit, která karta byla takto schována. To jim je na začátku hry celkem dobře usnadněno, když se všechny tyto karty zamíchají do jediného balíku a každému hráči je jich 7 rozdáno – a pokud někdo dostal hned do začátku stejnou dvojici, může si ji rovnou odškrtnout ze svého dedukčního listu, protože tato věc s vraždou rozhodně nemá nic společného. Následně se ještě určí, ve kterém voze se právě nachází průvodčí, a můžeme vyrazit na dlouhou cestu z Paříže do Istanbulu. Ta je rozdělena na 5 částí 4 zástavkami ve velkých evropských městech (Štrasburk, Mnichov, Vídeň, Budapešť), mezi nimiž je vždy jasně nakreslen počet hodin, které tento úsek zabere a které můžeme využít k pátrání v jednotlivých vozech, u nichž je vždy určena akce, kterou zde lze vykonat, a doba, kterou tím strávíme. Tak například cestou z Vídně do Budapešti, která zabere pět hodin, můžeme úspěšně prohledat spící kupé jiného hráče (2h, při úspěšném prohledání získáme jednu kartu z ruky tohoto hráče), pozveme ostatní hráče na šampaňské do společenského vozu (2h, všichni ostatní hráči ukáží jednu kartu z ruky dle našeho výběru, tyto karty vidí všichni hráči) a s jedním z nich ještě zajdeme na oběd do vozu jídelního (zde počet hodin odpovídá počtu hráčů, které jsme pozvali, každý z nich nám musí z ruky ukázat kartu námi zvoleného typu). Možných akcí je samozřejmě více a zahrnují i lízání nových karet, které reprezentují informace dodané novými cestujícími nebo získané promluvou s průvodčím – ten stráví každé kolo v jiném cestovním voze a pokud my v tomto voze vykonáme nějakou akci, musíme si s průvodčím promluvit, čímž získáme jednu z karet na hromádkách průvodčího, ale výměnou na tuto hromádku musíme dodat jednu kartu z ruky.
Jakmile spatříme dvě stejné karty, můžeme si být jisti, že daná věc se vraždy opravdu netýká. Ale pozor! Tyto dvě karty musíme spatřit během jediného kola, jinak si nemůžeme být jisti, že nám takto nebyla ukázána dvakrát ta samá karta. Orientaci nám v tomto směru poměrně usnadňují balíčky odložených karet, kam vždy dáváme karty, které někomu ukážeme nebo od někoho dostaneme. A jelikož si tento balíček vezmeme zpět do ruky až na konci kola, je zaručeno, že v daném kole stejnou kartu nikdy nikomu neukážeme dvakrát. S mechanismem odhazování karet jsou pak přímo spjaty i schopnosti jednotlivých herních postav, kdy se čtyři z pěti specializují na jeden druh karty a jednou za kolo se můžou podívat na kartu tohoto typu, kterou právě nějaký hráč odložil na hromádku svých odložených karet. Výjimkou zde je Slečna Pranská, která takto nic zvláštního nezjistí, ale zase má v každém kole jednu hodinu na vyšetřování k dobru.
Vše zmíněné se ale týká pouze karet pachatele, motivu, vražedného nástroje a místa činu. Čas vraždy musí hráči vypátrat jinak, protože karty s hodinami mají speciální pravidla. Tak především zde máme rovnou osm různých časů místo šesti a ještě k tomu jsou v balíčku pro každý čas rovnou tři kopie dané karty. Tento balíček se pak po vybrání jedné karty pro vraždu na začátku hry odloží a jeho obsah je hráčům pouze mírně nastíněn ve Štrasburku (jeden z hráčů postupně otáčí všechny karty v balíku tak, že nově otočená vždy zakryje tu předchozí), Vídni (každý hráč dostane rovný díl karet, podívá se na ně a pak je předá hráči po levici, to se opakuje až do té doby, kdy všichni hráči viděli všechny takto vytvořené skupiny karet) a Budapešti (podobné jako v prvním případě, jen hromádky jsou celkem tři…). A poznejte z toho, která karta v balíčku chybí!
V předposlední stanici, tedy v Budapešti, hráči můžou poslat telegram se svými dosavadními dohady o řešení celé záhady, a v Istanbulu (tedy “na konečné”) už přímo označí ty prvky, které jsou podle nich s vraždou přímo spjaty. Následně jsou postupně odhaleny všechny karty zpod hrací desky a hráč s nejvyšším počtem správně odhalených okolností vraždy vítězí. V případě remízy se rozhoduje na základě úspěšnosti tipování v telegramu.
Je cesta Expressem opravdu takový zážitek?
Po pravdě řečeno, nevím. Tím samozřejmě nechci celou hru nijak shazovat, ale tento článek skutečně píšu okamžitě poté, co se mi hra dostala do rukou, a tak jsem ji bohužel zatím nestihl vyzkoušet v praxi. Na jakékoli komentáře ohledně hratelnosti a zábavnosti skutečné hry si tedy budete muset počkat až na recenzi. Už teď ale můžu tradičně pochválit kvalitní zpracování a také se mi podařilo najít dostatek odlišností od Mystery of the Abbey, která je Mystery Expressu podobná nejen ústředním tématem, ale i některými mechanikami hry. Zároveň se zde ale nachází dostatek nových prvků na to, abychom hru mohli považovat za něco víc než pouze za “Mnichy” cestující Orient Expressem.
Autor: Honza Macošek
Více na www.blackfire.cz
