Já, matka – slavíme rok
Ahoj,
Uplynul další měsíc a já přemýšlím nad tím, co důležitého se stalo v životě mém a mého syna. Tak ta první a zároveň nejdůležitější věc je, že malý Jiříček oslavil první rok. Něco vám o tom napíšu. A druhá věc, o které budu psát, tak je návštěva zubaře.
Oslavu narozenin jsem plánovala dlouho. Jelikož narození malého vycházelo přímo na neděli, bylo rozhodnuto. V našem bytě, 3+1, máme největší místnost obývací pokoj, který má cca 20 m2. Na těchto 20 metrů čtverečních jsem narvala židle a sedačky pro sedmnáct lidí. Ano, nekecám! Bylo tady 17 členů rodiny, té nejužší. Z mé strany to byla pouze maminka (tatínka už nemám), brácha a jeho přítelkyně a zbytek byl z Jirkovy strany. Babi s dědou, prababička a pradědeček, tetičky, strýčkové, bratranci a sestřenice… Myslela jsem, že malý z toho bude vyjukaný, ale jediný člen naší domácnosti, který to nelibě nesl, tak byla naše fenka Megana. Chudák… Musela jsem ji zavřít po celou dobu do jiného pokoje, kam byl vstup zakázán pro ostatní, jelikož jen jedním máchnutím ocasu mi málem zničila Jiříčkův dort.
Ale jinak vše dopadlo na jedničku, bylo to úžasné odreagování, Jiříček do dnešního dne miluje svou oranžovou tatrovku a troufám si říct, že všichni jsme si to užili.
Druhá situace, o které se zmíním, tak je návštěva zubaře. Protože dítě má od 12 měsíců mít svého zubaře, tak jsme se tomu nevyhnuli. No, při příchodu se smál, při čekání se smál, při vstupu do ordinace se smál. Ale pak si paní zubařka nasadila rukavice a Jiříčka ten smích přešel. U něj je fajn, že se směje, když jej vyhazuju do vzduchu. Nahlas a s hooodně otevřenou pusinkou. Tudíž si paní doktorka stoupla za mě, já začala malého házet do vzduchu, a protože to je jeho oblíbené, smál se na celé kolo a paní doktorka dokonce zjistila, kolik má zubů. Chcete to vědět? ? Osm! A já nevěděla ani o jednom, že vůbec roste.
Pak si paní doktorka vzala na paškál mě, ale o tom se rozepisovat nebudu. To za to nestojí. Do dnešního dne nemám žádnou plombu a doufám, že v tomto trendu budu pokračovat až do smrti.
Ale i tak, pár cavyků jsem ji tam udělala, no jo, jsem srágora. Ovšem Jiříčkovi ani muk!
Jsem zvědavá, co si na nás připraví listopad, a pokud to bude stát za to, tak se s vámi o to určitě podělím.
Mějte se krásně!
