Rodinný bejbypankáčový festival je sázka na jistotu

Pátek, 6.9.2024 redakce bejbypank, divadlo, festival, Hradec Králové, hudba, hudební festival, Kefír, Kefírek, pro děti

Mojí bejbypunkerce je už 12 a půl, je to typický teenager a někdy je dost těžké získat její pozornost a nadšení pro věc. To se ovšem neděje v případě Kefíru, festivalu, na který jezdíme s železnou pravidelností již několik let. Letošní jubilejní desátý ročník jsme si nemohly samozřejmě nechat ujít. Výhodou je, že se v posledních letech koná v parku 360° v Hradci Králové, což je z našeho města prakticky na dosah.

Kefír nabízí prožít punkově celý víkend, ubytovat se ve vlastním, či pronajatém stanu, zažít již v pátek večer krátké představení a koncert a v klidu se prospat po dnu nabitém zážitky až do nedělního rána. My jsme se spokojily se sobotou, ale nemohly jsme dospat, a ještě před otevřením brány do areálu jsme byly na místě poté, co jsme pohodlně zaparkovaly díky předem on-line zakoupené vstupence na parkoviště.

Při vstupu do areálu nás již tradičně vítali kejklíři na chůdách, kteří žonglovali s různými předměty, usmívali se na kolemjdoucí a někteří nás skrápěli vodou z plastových pistolek, což přišlo vhod, jelikož již od rána se teploty šplhaly k vysokým hodnotám. Díky moderní technologii čipů, bylo možné si dopředu dobít jakoukoli částku, kterou jsme hned za branou nakrmily náramek, který nám po celý den usnadňoval bezkontaktní placení za veškeré občerstvení, dílničky a produkty. Samozřejmě nám předem nabitý obnos nestačil, takže jsme během dne opět zaskočily do stanu, kde bylo možné částku během chvíle navýšit.

Protože festival dobře známe, předem jsme věděly, co očekávat. První zastávkou byl koncert Tomáše Kluse, který si svým charisma, vtipnými komentáři, emotivním kontaktem s publikem a schopností okamžitého tvoření rýmů v reakci na posluchače, kteří stáli pod pódiem, nebo se s ním mohli setkat ve chvíli, kdy vyměnil pódium za travnatou plochu, plnou spokojených posluchačů. Po koncertě jsme ochutnaly výborné langoše a šly projít areál. Pobavily nás toalety toi – toi, které byly postaveny do velké pyramidy, na jejímž vrchu byla velká papírová silueta Kašpárka v rohlíku, jakožto hlavního protagonisty celého festivalu. S ním bylo možno se setkat i osobně, protože, jak je jeho zvykem, celý den projížděl na malém vozíku areál, vítal se se svými fanoušky, nabízel kefír na přípitek a ujišťoval se, že jsou všichni spokojeni a festival je baví.

Nemohly jsme vynechat typickou hovínkovou dílničku, kde si každý mohl vyrobit ze speciální hmoty hovínko, které pomaloval odpovídajícími barvami. Vzhledem k tomu, že bylo třeba nechat hmotu zpevnit a zaschnout, vedle stanu s dílničkou byla během první hodinky slušná přehlídka všech možných tvarů a barev. Dále jsme pokračovaly na lukostřelbu a pak už k balíkům slámy, kde se děti mohly bez zábran vyřádit při probíhání balíkového bludiště, nebo při skoku z vysutých schodů do molitanových kostek, které byly ohraničeny velkými balíky slámy.

Letos dcera nevynechala ani dětmi vyhledávané lákadlo – jízdu na popelářském voze a projížďku po letišti, po návratu zašla do maskérny, kde si nechala od profesionálů ozdobit obličej.

Kolem poledního jsme našly pódium na valníku, kde bavilo děti i dospělé známé seskupení členů známé kapely Vypsaná fiXa – Mixle v Piksle, které dodalo svůj osobitý drive a energii známým dětským písničkám. Následoval koncert Báry Polákové, která nikoho nenechala odpočívat a motivovala k pohybu pod pódiem a dobré náladě. Ve dvou písničkách ji zpěvem dynamicky doprovodil Marek Adamczyk. Na Kefíru jste pořád v centru dění a nestačíte vybírat, kterou aktivitu zvolit.

Vzhledem k tomu, že sluníčko neúprosně pálilo a začínaly jsme být unavené, jsme s potěšením vyhledaly azyl ve stínu pod stromy, kde byly návštěvníkům k dispozici postele, na kterých mohli nerušeně spočinout a nabrat síly. Někdo pospával, ale většina mladších i starších návštěvníků se těšila na standardní čtení na dřevěném posedu, kterého se každý rok zhostí někdo ze známých herců, pro letošek jsme si s radostí vyslechli Marka Adamczyka a Terezy Ramby. Terezy brilantní výkon jsem před nedávnem ocenila ve filmu Deník alkoholičky, nicméně stejně tak dokáže nadchnout při procítěném čtení kapitoly z oblíbené knížky svých dětí – Emilovy skopičiny od známé dětské autorky Astrid Lindgrenové. Její emotivní přednes a smíchem proložené čtení bylo osvěžující a dobíjející.

Ovšem hlavním trhákem celého dne byl samozřejmě koncert bejbypunkové kapely Kašpárek v rohlíku, jejíž texty neomylně zpívali malí i velcí. První čtyři řady patřily malým pankáčům s molitanovými číry (charakteristickým merchem kapely), zbytek plochy zabírali rodiče, ve kterých se pralo, jestli mají řádit jako zamlada, nebo raději monitorovat svoji ratolest, peroucí se s podobným pidičlověkem o místo v kotli. Neúnavní a nabití Kašpárci vydrželi hrát skoro dvě hodiny.

Naprosto nadšené celým dnem jsme kolem půl desáté opouštěly areál a ujišťovaly se, že příští rok určitě vyrazíme znovu.