Nebytí na síti, musíme být pořád online?

Různorodost, dosah a síla sociálních sítí vytváří pocit, že neustále musíme být k zastižení. Pokud tomu tak není, můžeme získat dojem, že promarníme něco důležitého, či nám uteče nabídka práce, proto je v dnešní době na chytrých zařízeních doslova nalepená velká část naší populace, kdy během celého dne neustále lidé aktualizují sociální sítě, aby ani na chvíli nebyli mimo a nic jim neuteklo. Jen si vzpomeňte, kolikrát jste při desetiminutové cestě tramvají slyšeli cinkání Messengeru, vsadím se, že alespoň jednou určitě.

Bytí na síti pak může ovládat celý náš den. Rodinnou oslavu, pobyt v zaměstnání, či procházku městem. Třeba taková procházka městem se potom  může lehce zvrhnout v lovení WiFi, a běda, pokud není k dosažení!

Problémem s názvem “žít online”, podle mého názoru “trpí” hlavně mladá generace, řekněme ´96 a mladší, kdy s nástupem sociálních sítí, na kterých je drtivá většina populace,  se prodlužuje doba strávená na nich. Že se jedná o celosvětový problém je známá věc, dokonce má tato závislost na životě online své pojmenování, a sice: netolismus. Situace je taková, že občas vznikají tzv. “dny off”, kdy se větší skupina lidí dohodne, že stráví den “postaru”, bez sociálních sítí, či bez internetu jako takového, a to je smutná věc.

Hlava

Je obtížné určit, kdy tato nutkavá potřeba být pořád online, prudce stoupla. Myslím ale, že se jedná o přímou úměru související se silou sociálních sítí, kdy fotky na Instagramu můžou vydělávat, skrze tweety je možné stát se slavným a jeden status na Facebooku obletí svět. Dříve bylo potřeba vynaložit daleko více úsilí, aby byl člověk vidět, teď je to o něco málo jednodušší, stejně jako poodhrnout závěs soukromí někoho jiného a nahlédnout do cizího života, jak často se díváte na Instagram vaší oblíbené osobnosti?

Sama moc dobře vím, že sociální sítě můžou v ledasčem ulehčit život. Pomáhají nám třeba propojit se s lidmi na druhé straně planety, či poznávat a nechat se inspirovat druhými. Hranice mezi tím, občas zhlédnout “sociální zdi”, a nebýt schopný se od nich odlepit je ale tenká, pozor na to!

Přesto si nemyslím, že je nutné být pořád online. Kdysi to taky šlo bez Facebooku a lidé se domluvili, přesto to občas vypadá, jako by na to někteří už zapomněli, a to je špatně. Schválně, kolik nových známých vám dá svoje telefonní číslo? Nedají vám spíše Facebook?

Je načase, abychom se nestali otroky sociálních sítí, protože internet jako takový, je stejně jako oheň dobrý sluha, ale zlý pán, proto bychom měli svůj pobyt na nich minimalizovat a zase žít offline.  

 

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli.

Tereza Janošcová

Kreativní duše, velká čtenářka a příležitostná průvodkyně na hradě a zámku. (osobní blog)