Nové „dítě“ nakladatelství Golden Dog: Dítě tmy

recenze knihy Dítě tmy

Relativně rychle za sebou vyšly v nakladatelství Golden Dog dva horrory, které spojují dětští hrdinové. Po mých Mízožravcích se tak objevilo Dítě tmy Miroslava Pecha, zkušeného autora próz ze současnosti, jehož první horrorový román Mainstream jsem již na Chrudimce recenzoval.

Proč se často autoři (a nejen horroroví) vracejí do dětství, a to i v knihách, které jsou (jako tyto dvě) určeny výhradně dospělému čtenáři? Může to být určitá nostalgie nad něčím, co se už nikdy nevrátí. Ruku na srdce, vždyť nejdojemnější je právě to, co definitivně zmizí a zůstane jen ve vzpomínkách, dokud i ty nevyvanou se stařeckou demencí.

Nicméně objektivně vzato je dětství dobou, v níž se člověk utváří. Sám za sebe můžu říct, že právě tehdy se zrodily moje celoživotní zájmy a záliby, ale i strachy a fóbie. Člověk je tehdy ze své fyzické podstaty nejvnímavější ke všemu novému, bohatá fantazie se mísí s realitou. Navíc nepochybně musí docházet k deformaci reálného času. Připadá mi, že desetiletí mezi desátým a dvacátým rokem života bylo to nejdelší a nejobsažnější. Od té doby se běh času jen zrychluje, život se mění ve sprint. Takže ano: dětství je magická doba.

Moje i Pechovy hrdiny spojují i společné touhy a obavy. Kamarádství se všemi ošidnými peripetiemi, nepřátelské reakce i láska. Objevují se tu deformované lidské vztahy a fyzické týrání. K autentickému vyznění tu napomáhají četné reálie, které pamětníkům přinesou nostalgii a nepamětníkům aspoň historický exkurz.

Dítě tmyNicméně to je zhruba vše, co obě knihy spojuje. Mízožravci obsahují pouze flashbacky do dětství hrdinů, hrdinové Dítěte tmy nestačí z dětství vyrůst. Do Mízožravců jsem vtělil dobu svého dětství, tedy konec sedmdesátých a začátek osmdesátých let, o řadu let mladší Mirek Pech devadesátky. I k tomuhle období mám specifický vztah. Jednak v té době dospíval můj o dvanáct let mladší bratr, jednak jsem začal učit na základní škole. Nástěnka mé třídy byla pokryta fotografiemi z Bravíčka, klukovské části určitě kraloval Arnold Schwarzenegger a Jean-Claude van Damme a strašil tam i Freddy Krueger, jehož vystřižená hlava se při jedné hodině záhadným způsobem vymanila zpod špendlíku a levitovala po třídě. Videopůjčovny byly napěchovány horrory, ty vycházely po dlouhém období normalizačního půstu i knižně a já se s nimi tehdy postupně seznamoval, podobně jako hrdinové Dítěte tmy. Ale Sinclaira už jsem nečetl, na to jsem byl poněkud přerostlý. A vlastně právě tyhle podněty mě přiměly s kolegou Zubíkem začít psát horrory. Tento neopakovatelný duch devadesátek Miroslav Pech skutečně vystihl věrně. Při čtení jsem si dokonce vybavil, jak se nám jeden žák vrátil pozdě na odpolední vyučování (o celou hodinu), neboť se o polední pauze zapomněl v příslušné mobilní herně, v níž „pařil“ videohry.

Ale Dítě tmy je samozřejmě především horror. Po krátkém krvavém prologu, se čtenář zakousne do svižně vyprávěného příběhu. Hlavním hrdinou je chlapec Kryštof, jehož kamarád Vašek, týraný outsider, jednoho dne za dramatických okolností zmizí. Temnota ve městě Kamenné Stromy se koncentruje především do areálu chátrající opuštěné továrny, oběti hospodářských poměrů devadesátých let, opředené řadou městských legend. Právě v její blízkosti se potuluje celkem nenápadný mladík, s nímž přichází krev, utrpení a smrt. Nicméně zdrojem zla nejsou jen nadpřirozené síly, ale i pokřivené mezilidské vztahy.

Příběh je vyprávěn chronologicky, víceméně přímočaře. Je rozdělený do tří přibližně stejně dlouhých částí: Dům hrůzy, Tisíciletá bytost naslouchající padajícím hvězdám a Dítě tmy. Číslované kapitoly uvnitř nich pak sledují především dějovou linii hlavních hrdinů, další epizody pomáhají dokreslovat příběh, atmosféru nebo motivaci postav.

Autorův styl je méně minimalistický než u předchozího horroru Mainstream, což se vzhledem ke zvolenému tématu jeví jako správné rozhodnutí. Kniha je čtivá a čtenáře „nepustí“ až do krvavého konce. Má předpoklady zaujmout širší horrorové publikum. Pointa ani závěr nejsou nijak překvapivé, ale potěší srdce horroristy. V Dítěti tmy jsou totiž ingredience, které mají čtenáři tohoto žánru rádi: krvavé a zvrhlé scény, napětí i démonické síly. A jako bonus onu pěkně vystiženou atmosféru devadesátých let a věrohodné charaktery.    

Dítě tmy rozhodně doporučuji všem čtenářům temných žánrů, aby si konečně uvědomili, že kvalitní český horror žije a je nutno s ním počítat.

 

Název knihy Dítě tmy
AutorMiroslav Pech
Žánrhorory
  
Nakladatelství Golden Dog
Rok vydání2020
Počet stran216
ISBN978-80-88067-16-0
  
Nákup knihy www.goldendog.cz
Databáze knih www.databazeknih.cz

 

Golden Dog

Nakladatelství Golden Dog se zaměřuje na horor, thriller, detektivkua další žánrovou literaturu. Jedním z cílů je podpořit české hororové autory a vydávat je pod jednotnou značkou a spojit je tak v soběstačnou a fungující skupinu.

www.goldendog.cz

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli.

Petr Boček

Archivář, horrorista a humorista.