3 slavné obrazy, které dodnes vzbuzují zvědavost
Výtvarné umění patří k lidskému životu odnepaměti. Pamatujete si ze školy vyprávění o pravěkých malbách ve španělských a jihofrancouzských jeskyních? Vzpomínáte si na překvapivě umné kresby? A všímáte si, jakým směrem se malování a kreslení v průběhu tisíciletí vyvinulo? Od pokusů co nejvěrněji zpodobnit tváře a krajinu, přes snahu co nejlépe vystihnout náladu po specifické abstraktní výtvory mnoha moderních umělců. Jistě máte mezi stovkami malířů svého oblíbence a mezi statisíci obrazy ten, na který můžete zírat celé hodiny a nenudit se. Dnes se zaměříme na tři díla z nejslavnějších a pokusíme se zjistit, proč nás neustále udivují a přitahují.
Mona Lisa
Kdo by neznal snad nejproslulejší portrét na světě? Kdo by někdy nezauvažoval nad jeho osudy, nad Leonardem da Vincim, který si opravdu zaslouží označení „renesanční člověk“, a nad tajemstvími a záhadami, jež se k obrazu váží. Monu Lisu jako ideál ženství autor vymaloval, jak mírumilovně sedí se složenýma rukama. Věřili byste, že tuto pozici vědci interpretují jako gesto, které i bez snubního prstene mělo dámu s tajuplným úsměvem představit jako ctnostnou ženu a věrnou manželku? Pohled Mony Lisy fixuje pozorovatele a její proslulý úsměv vyvolává více otázek, než vyvolává odpovědí. Vzbuzují ve vás diskuze o ženě, jež byla obrazu modelem, zvědavost? Máte svoji vlastní teorii, nebo se přikláníte k názoru, že je Mona Lisa pouze neobvyklým autoportrétem?
Dívka s perlou
Věděli jste, že mistrovskému kousku Johannese Vermeera se přezdívá holandská Mona Lisa? Mladičká dívka s obrovskýma modrýma očima a pootevřenými rty vystupuje z tmavého pozadí a otáčí hlavu k publiku, jako kdyby reagovala na něčí zavolání. Dominantou portrétu není zlatý náhrdelník, řetízek se stříbrným přívěskem, ani jakýkoliv jiný šperk. Ne. K obrazu vábí vystupující stříbrošedá kapkovitá perla na zlatém kroužku, která jí visí z ucha. Kladete si otázku, kdo malíři seděl modelem? Přikláníte se k verzi vědců, že jde o jeho dceru, popř. zcela neznámou dívku, nebo se vám více líbí variace nastíněná ve stejnojmenné knize a filmu se Scarlett Johannson?
Nahá Maya
Naši trojici uzavírá unikátní dílo Francisca de Goyi. Syna španělského zlatníka charakterizují volné tahy štětcem, jimiž se odpoutával od povinnosti malovat přesně podle reálného předobrazu. Malíř tak stanul na prahu modernistických směrů 19. a 20. století. Jeho úchvatný akt působí na první pohled velice živočišně. Nemá na sobě ani nitku a smyslně naaranžované tělo není ozdobeno ani svůdným náramkem, ani nenápadným prstýnkem s diamantem. Chybí dokonce i nezbytné dekorace doprovázející akty: květiny, příroda či umně naskládané hedvábí. Goya zobrazením nahého těla skutečné ženy (o jejíž totožnosti dodnes panují živé debaty) porušil všechny zažité principy, kdy nahota byla přípustná pouze u mytologických postav. Malíř však nepodlehl inkvizici a nenechal se dotlačit k domalování Mayina oblečení. Místo toho vytvořil obraz „Oblečená Maya“, který znázorňuje stejnou ženu ve stejné poloze, tentokrát však cudně zahalenou od hlavy k patě.
Třeba jsme ve vás vyvolali touhu cestovat, podívat se na uvedená díla na vlastní oči a odhalit jejich tajemství. Za Monou Lisou se můžete podívat do pařížského Louvru, za Dívkou s perlou do Haagu a za Nahou Mayou do madridské Prady. Užijte si pohled na díla, jež uchvacují napříč staletími.
