Letošní plnotučný a správně vychlazený Kefír chutnal výborně!

Loni díky covidové situaci v menším provedení, letos lákal již v dostatečném předstihu oblíbený rodinný bejbypankový festival Kefír na sobotu 27. 8. v plné parádě. Ze zámku Kačina se přesunul do nového multifunkčního prostoru v Parku 360 v Hradci Králové – 40 ha využitelného prostoru a v něm 10 ha louky s 8 krytými vojenskými hangáry a velkým cirkusovým šapitó.

Již před začátkem se nadšení příznivci zábavy pro malé i velké, s nezaměnitelnými molitanovými číry na hlavách, trousili od svých aut a plni očekávání oceňovali krásné počasí, které poslední prázdninová sobota přinesla. Kefír jsem navštívila s dcerou poprvé v roce 2019 a nemohly jsme se dočkat všech inzerovaných zážitků. Neponechaly jsme nic náhodě a s batohem plným proviantu na celý den se vydaly do areálu. Hned jsme zjistily, že nebylo třeba se tak zásobit, o chuťové pohárky a žíznivé návštěvníky se staralo bezpočet stánků s občerstvením – miniburgery, smažené nudle, churros, palačinky, cukrová vata a spousty dalších výborných dobrot, různé druhy piva Klenot a dostatek místa pro klidné konzumování zakoupeného ve stínu stromů.

Nejprve jsme prošly celý areál a poučeny minulou návštěvou hned zkoušely nejžádanější zábavní atrakce, protože jsme dobře věděly, že kdo zaváhá, stojí nekonečnou frontu. Evergreenem byly popelářské vozy, které po celou dobu festivalu vozily po dostatečně dlouhé trase zájemce z řad natěšených dětí i rodičů na stupátku vzadu, nebo v kabině, obří houpačka na jeřábu nebo obří barevné roury, které sloužily jako improvizované telefony. V celém areálu mohly děti plnit úkoly společně s jedním ze sponzorů letošního Kefíru – firmou Albi, která mimo jiné nabízí i spoustu deskových her a zajímavých nápadů pro volnočasové aktivity s dětmi. Odměnou při splnění všech úkolů byla možnost vlézt do spacáku a vylovit si nějakou Albi odměnu. Dcera zajásala, neboť poté, co ve tmě spacího pytle zapátrala, vylovila mapu na cyklotoulky. Kolo je její oblíbená volnočasová aktivita, takže hned začala plánovat, jak si výlety společně užijeme.

Já s očekáváním hledala místo, kde se bude tyčit vysoký dřevěný posed, před kterým bylo postavených cca 30 postelí s matracemi, na které bylo možno se pohodlně usadit, zalehnout a při konzumování některé z dobrot, či jen při relaxu poslouchat čtení herců. Jako první nás zaujal Pavel Šimčík, který z knížky Františka Hrubína 2 x 7 pohádek přečetl komplet vše tak vtipným způsobem, že se i ti, kteří chtěli jen nerušeně spočinout na posteli a odpočívat, napjatě poslouchali a bavili se. Hned jsme byly rozhodnuty pečlivě pohlídat čas dalšího čtení, které mělo být odpoledne – napodruhé v podání Tomáše Měcháčka alias vtipného týpka v košili z reklamy na Fiobanku. Ten dorazil i se svojí rodinkou v neformálním festivalovém oblečení a vzhledem k tomu, že svoji připravenou pohádkovou knížku přečetl poutavě téměř jedním dechem, doprovázejíc čtení výraznou neverbální komunikací, na popud výrazného aplausu musel na žádost publika, pohodlně se rozvalujícího na postelích, přihodit další četbu, tentokrát ze Starých řeckých bájí a pověstí, které vtipně upravoval tak, že se hemžila výrazy, dětmi oblíbenými, popisujícími ne úplně lichotivé lidské zvuky tak, že bylo slyšet téměř nepřerušovaný smích po celou dobu produkce.

Vzhledem k tomu, že hned vedle měly stánek festivalové kadeřnice, které za symbolických 50 Kč vytvářely na hlavách malých i větších nezletilých návštěvníků festivalu číra či jiné účesy v různých výrazných barvách, přemluvila mě moje desetiletá pařmenka, že je načase vyzkoušet změnu. Chvíli jsem váhala, přece jen jsem s první barvou na vlasech přišla až v sedmnácti letech, ale nechtěla jsem být za matku sucharku a experiment jsem schválila. Ovšem pod podmínkou, že si v klidu půjdu poslechnout již 40 let fungující hudební seskupení Visací zámek, jehož Traktor mě a moje kámoše dokázal rozhýbat už před více než dvaceti lety. Visáče jsem letos viděla již na festivalu Hrady, tudíž mě nepřekvapilo, s jakou vitalitou a energií řádí na pódiu, vydatně podpořeni zpívajícími fanoušky, zejména z řad rodičů, kteří byli vděční, že je jejich potomci vytáhli na parádní fesťáček. Frontman Honza Haubert vtipně upravoval uvedení každé písničky tak, aby rozuměli i později narození bejbypankáči a koncert nevídaně rychle utekl. Dcera neúnavně stála dlouhou frontu u festivalového kadeřnictví, ale po téměř 2,5 hodinách se dočkala a nevím, která z nás lépe zapadala do proudu neustále korzujících festivalových návštěvníků – budoucí páťačka s drdoly, které zářily fialovou, růžovou a tyrkysovou barvou, nebo já, akční učitelka budoucích čtvrťáků, která si nasadila molitanové číro, aby podpořila Kašpárka – matadora celého dne, který od samého rána vřele diskutoval s malými i velkými návštěvníky, připíjel si s nimi tematicky kefírem, stojíc na vozítku,  které ho přemisťovalo po areálu (přece jen ho večer čekal koncert) a lákal všechny kolemjdoucí na nejbližší představení a atrakce.

Den ubíhal, zážitek střídal zážitek a blížil se koncert dvou nejočekávanějších kapel – Vypsané fixy a Kašpárka v rohlíku. Partička ze San Piega měla kotel jak na velkém festivalu pro dospělé, zpocení dospěláci s číry na hlavách třímali na ramenou svoje malé kopie a ty větší řádily před pódiem. Frontman Márdí s publikem vesele a vtipně konverzoval, jak je jeho dobrým zvykem a nabádal rodiče, ať oceňují děti, které jim umožnily užít si svoji oblíbenou kapelu. Nejskandovanější rozhodně nebyl refrén léta známého songu 1982, nebo Antidepresivní rybičky, ale slovo zadek, které musel Márdí podpořen ječícími malými fanoušky mnohokrát opakovat.

Fixa dopsala svůj festivalový part a u pódia byli vzápětí nachystaní všichni členové hlavní hvězdné kapely – Kašpárka v rohlíku. Šapitó praskalo ve švech, hned v úvodu pomohl Márdí pokřtít novinku – Kašpárkovu hudebku – netradiční bejbypankovou vřeštící učebnici (jak jinak než kefírem, který paní Kašpárková Márdímu podala a společně se zástupkyní firmy Albi, která je spolutvůrcem, polila i vodou z Vltavy) a Prezident pankovejch států, řízný úvodní song, mohl roztančit natěšené publikum.

Kašpárek a jeho partička řádila na pódiu víc jak hodinu a půl, ale zdálo se, že uběhlo jen pár minut od prvních tónů. Song střídal song, tančícím a zpívajícím fanouškům smáčela molitanová a nabarvená číra voda, kterou klávesák pravidelně dávkoval mezi hraním do davu. Děti i rodiče řádili téměř totožně, všichni jsme měli najeté texty písní, které se svými potomky pravidelně sdílíme při cestách v autě a koncert jsme si nadmíru užívali.

Před devátou jsme pro letošek dopili. Kefír opět nadchl, potěšil, zabavil a na výsost zpříjemnil poslední prázdninový víkend. Už teď se těšíme na další ročník!

autor textu a fotografií: Veronika Ludvíková

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli.