Mladé hvězdy Chrudimi – Vít Roleček
Obyčejný (neobyčejný) kluk vždy s úsměvem na tváři pocházející z Chrudimi. Studuje sedmým rokem GJR a šestým rokem ZUŠ a to Literárně-Dramatický obor. Zbožňuje divadlo a pohyb, rád poznává nové lidi a rozvíjí své schopnosti v různých oblastech. Komunikativnost sympatickému Vítu Rolečkovi nechybí. Vítá výzvy. Pro zajímavost: rozhovor proběhl na chrudimské rozhledně Bára uprostřed přírody.
O jaký druh umění se konkrétně zajímáš?
“Zajímám se o divadlo, o dramatiku, o umělecký přednes a v tomto ohledu se snažím podnikat co nejvíce. Žiji tím. Dostávám se do stavu, kdy si nedovedu život bez “blbnutí na jevišti” představit. Vím, že mě tato oblast naplňuje, ale mám i spoustu dalších zájmů. Všeobecně mě baví jazyky, nejsem matematická osobnost nebo až tak technický typ, cítím se spíše jako humanitně založený člověk. Mám rád lidi.”
Co bereš za největší úspěch?
“Za největší úspěch beru, že nacházím nové přátele a potkávám spoustu lidí. A to si myslím, že je mnohem větší úspěch nežli to, že jsem například laureátem Wolkrova Prostějova (celostátní soutěž v sólovém projevu) a držitelem dalších ocenění z Československých a profi soutěží. Samozřejmě jezdím na soutěže a vážím si, když divák, popřípadě porota ocenění mou práci. Ale nejvíce mě baví poznávat lidi, lidi, se kterými si mám co říct.”
Chceš se uměleckému přednesu a dramatu věnovat i do budoucna?
(smích) “Věnovat i do budoucna? Chtěl bych. Ovšem vím, že život herce není jednoduchý. Mnoho lidí si myslí, že automaticky hraješ v divadle, natáčíš filmy a vyděláváš velký prachy, ale ona za tím je ohromná práce a dřina. To pociťuji už i teď, když dělám umělecký přednes. Nebo, jak jsme hráli se souborem ze ZUŠ hru Kuličku od G. de Maupassanta. Nyní připravujeme další dvě nová představení na podzim 2010 a to “Africké pohádky” a pohádku “Princezna se zlatou hvězdou na čele”. Je to honička, ale naplňuje mě to. Nemám nic jiného na obzoru, co by mi dokázalo nahradit divadlo/přednes. Takže ano, chtěl.”
Jak si se k tomuto světu vůbec dostal?
“Bylo to úplnou náhodou. Už v druhé třídě ZŠ jsem recitoval a dostal se do okresního kola a tenkrát jsem se z toho radoval stejně jako dnes. Blíže k recitaci jsem se dostal až díky paní učitelce Renatě Klečkové ze ZUŠ v Chrudimi, díky ní mám takové výsledky. Jak jezdím na různé semináře, nepotkal jsem zatím lepšího odborníka, který by mě dokázal lépe dovést k vytouženému cíli. Jinak k samotnému literárně-dramatickému oboru jsem se dostal díky naší sousedce, která jednou večer seděla u nás doma a řekla mi, že jsem takový veselý, že mě přihlásí do Zušky. A tak se i stalo? Tehdy vznikla a stále postupně roste láska k divadlu. Baví mě sdělování myšlenky lidem. Ti lidé tě poslouchají, vnímají, věří ti. A zároveň si s nimi hraješ.”
Kdo je tvým vzorem? Čím si to zasloužil/a?
“Mým vzorem? Konkrétně jeden vzor nemám a nikdy jsem se k tomu nechtěl poutat, protože každý člověk je barevný a snažím se zachytit z každého nejlepší odstín a čas s ním strávený si užít. Získat vzor z lidí, z lidí, kteří něco dokázali – ať už je to klidně i prkotina.”
Máš nějaký životní cíl?
“Životní cíl mám užít si každý den naplno, nelenit a udělat to, co mě napadne. Každý den někoho potěšit, nebýt nabubřelý a dokázat rozveselit okolí. Je mi dobře, když je lidem se mnou dobře.”
Jaké povolání se ti líbilo nejvíce, když si byl malý kluk?
“Asi jako každému POPELÁŘ!” (smích) “Mně se líbilo vždycky mnoho povolání, nakonec jsem zjistil, že kdybych byl “komediant”, tak bych byl vlastně vším, protože ten komediant je každý večer něčím jiným.”
A na závěr jaké máš životní krédo?
“Žít naplno.”
Dnes jste měli šanci seznámit se s úspěšným recitátorem a začínajícím mladým hercem, který nadále zůstává skromným i přes veškerá ocenění. Tímto bych mu chtěla ještě jednou poděkovat za poskytnutý rozhovor. Můžete se těšit na další osobnosti, třeba to bude právě někdo z vašeho okolí.
