Mraziví Violeti

recenze knihy Děti Raumy

Ne, Mraziví Violeti opravdu není název pamlsku vhodného do horkých letních dnů, ale hororová recenze. I když nový román Kristiny Haidingerové Děti Raumy vás nejspíš taky zchladí, a to mrazivým děsem.

Za časů mého mládí jsme upíry spojovali s hrůzou, krví a vůní vlhké hlíny. Když jsem televizi poprvé viděl Draculu s tváří Ilji Racka, bál jsem se jít v noci na záchod. A tak to zůstávalo velmi dlouho. Před relativně nedávnou dobou se z nich stali romantičtí hrdinové ženské a dívčí četby (ostatně v ní je téměř jedno, jestli ten charismatický muž je lékař, majitel panství nebo upír) a tak nějak mě přestali zajímat.

Pak jsem se dostal ke knize Ti nepohřbení Kristiny Haidingerové, která stvořila své vlastní osobité upíry: Violety. V mnohém se od těch klasických odlišují, něco mají společného, především hlad po krvi. Působivý, neromantizující, drsný příběh odehrávající se navíc v severském chladu mě opravdu zaujal, takže jsem rád sáhl po dalším autorčině románu ze světa Violetů, a to po Dětech Raumy. Byla to do určité míry sázka na jistotu: Kristina Haidingerová prostě psát umí. Jen nejsem velkým přítelem nekonečných sérií a seriálů, které mají konec až v okamžiku, kdy přestanou konzumenty bavit. Takže tu byla mírná obava, že by to mohlo být to samé v bleděmodrém. To se však nestalo. Děti Raumy jsou trochu jiné, oproti předchozí knize se odehrávají povětšinou v současnosti. Mají strhující akčnost thrilleru, vlastně je to do jisté míry i jakási literární road movie vedoucí čtenáře z Moravy opět na autorkou milovaný sever. Samozřejmě, že ani tady nechybí propracovaná psychologie postav, drastické scény i nějaká ta erotika. Fajnšmekři jistě ocení i složitější kompozici, současný příběh, odehrávající se čtyři sta let po Těch nepohřbených, se tu prolíná s dějovou linkou ze sedmnáctého století, ozřejmující ledacos z toho, co se naopak událo ještě před nimi.  

Děti Raumy - obal knihyRomán Děti Raumy má působivou mrazivou obálku navrženou Michalem Březinou, která navazuje na styl Těch nepohřbených, nechybí autorčiny ilustrace, které zachycují hlavní hrdiny. Schválně, zkuste uhodnout, kdo je kdo. Ti, kteří navštívili křest románu na Světě knihy v Praze, mohli dokonce vidět i jejich živé předobrazy.

Teď k vlastnímu příběhu. Už z předchozího románu víme (tedy ten, kdo ho četl), že na severu bylo nalezeno zmrzlé tělo muže s neobyčejnými vlastnostmi. A to je výchozí moment Dětí Raumy. Zájem o po čtyřech staletích oživlého Samuela Segetha mají jak jeho blízcí, tak i cosi temného, co svými kořeny souvisí s dávnými událostmi v Raumě sedmnáctého století. Jednoznačný záporák vlastně nakonec v pravém smyslu slova chybí. Ne však napětí a zlo. Tím „padouchem“ je spíš neodbytná touha po nesmrtelnosti. Ta je sice lákavá, ale je nutno si uvědomit za jakou cenu ji lze ve světě Violetů získat: ztrátou toho možná nejpodstatnějšího ze své lidské přirozenosti. Spousta postav Vám nejspíš bude sympatická, ale nepouštějte si je příliš k tělu: Kristina Haidingerová je ke svým hrdinům opravdu nemilosrdná, jak už to tak v hororech bývá.

A závěr? Ten samozřejmě prozrazovat nebudu. Jen snad naznačím, že je tak trochu otevřený. Tak říkajíc připravený na další pokračování, o něž mají mnozí čtenáři zájem už teď.

A já pevně věřím, že autorka napíše stejně kvalitní horory i o něčem jiném, než o Violetech, což už dokázala například v antologii Může se to stát i vám. Ale další violetí román v kvalitě Kristiny Haidingerové si klidně (a rád) dám taky.

 

Název knihy Děti Raumy
AutorKristina Haidingerová
ŽánrHorory, Thrillery, Sci-fi
  
Nakladatelství Netopejr
Rok vydání2019
Počet stran336
ISBN9788088225133
  
Nákup knihy netopejr.cz
Databáze knih www.databazeknih.cz

 

Netopejr

 

http://netopejr.cz

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli.

Petr Boček

Archivář, horrorista a humorista.