Němý křik
Knižní prvotinou Madly Pospíšilové Karasové byla humoristická Kronika rodu Příšeráků líčící s nadhledem nejrůznější aspekty rodičovství. Její čtenáře pak možná překvapil obrat o sto osmdesát stupňů, když jí v edici Zrnka Temnoty nakladatelství Golden Dog vydalo novelu V pekle jsme všichni Hébert, která popisuje na osudu konkrétního hrdiny strašlivé podmínky v kanadských křesťanských sirotčincích. Když k tomu připočteme několik dalších podobně depresivních (a skvělých) povídek v nejrůznějších antologiích, není divu, že se Madla Pospíšilová Karasová propracovala do pozice nejdrsnější autorky českého hororu.
V loňském roce jí v nakladatelství Golden Dog vyšel výbor povídek s přiléhavým názvem Němý křik. Obsahuje mystický počet třinácti textů. Ty jsou různorodé: od zcela realistických (Den, kdy na světě zemřela naděje, Zacyklený), přes mysteriózní (Štěstí, Zrůda z čp. 52, Malá růžová teniska, Preventista), sci-fi (Polibek Venuše, Lovec monster), postapo (Tam za tou duhou, Vzpomínky na Zemi) až k nefalšovanému bizarru (Můj miláček Lisa). Spojuje je věrohodné zobrazení utrpení, beznaděje a bolesti hrdinů, tak věrné, že se tyto pocity intenzivně přenášejí na čtenáře, a to i zoceleného pravidelným čtením hororů. Je také poznat, že autorka v řadě případů využila důkladně prostudovaných odborných podkladů.
Musím se přiznat, že prvních pár povídek jsem bral jako svého druhu rozjezd. Počínaje Balonkem ke štěstí jsem musel často přerušovat čtení, protože míra utrpení hlavního hrdiny – dítěte na mě byla prostě příliš velká. Podobné úzkosti jsem pociťoval i při čtení povídky Malá růžová teniska či Tam za tou duhou. Prostě – kdo je rodič (a nejen ten), jistě pochopí. Tyhle intenzivní pocity jsou jednak důkazem mistrovství autorky a také její odvahy vtělit všechny ty hrůzy do textu. Z vlastní zkušenosti vím, že to autora taky bolí, protože takové příběhy jsou obvykle ztělesněním jeho vlastních nočních můr.
Už jsem se setkal s připomínkami, co to může být za spisovatele, který píše o tak strašných věcech. Jenže nejděsivější na tom všem je, že realita bývá ještě horší, stačí se podívat na zprávy z internetu, pročíst články o skutečných zločinech. Ty obsahují takové věci, které by se snad neodvážil hodit na papír ani nejotrlejší autor. Proto musíme ocenit, že se Madla Pospíšilová Karasová nebojí vykreslit drastické scény a vyjádřit své obavy ze zla, zmaru, války, rozkladu osobnosti, samoty, utrpení a ztráty nejbližších. Jenom zobrazení konkrétního utrpení totiž dodává těmto obecným pojmům punc věrohodnosti a umožňuje pocítit bolest takřka na vlastní kůži.
Knihu Němý křik s působivou obálkou Michala Březiny by rozhodně neměli příznivci hororů minout.
Nedávno jsem betoval autorčinu další novelu. Tam bylo utrpení hrdinů popsáno tak intenzivně, že jsem si musel dělat zdravotní přestávky ještě častěji. Je ovšem psaná úplně odlišným stylem a celkově vyznívá svým způsobem poeticky. No, čtenáři se mají opět na co těšit.
| Název knihy | Němý křik |
| Autor | Madla Pospíšilová Karasová |
| Žánr | horory, povídky |
| Nakladatelství | Golden Dog |
| Rok vydání | 2024 |
| Počet stran | 366 |
| ISBN | 978-80-88635-83-3 |
 | www.goldendog.cz |
Nakladatelství Golden Dog se zaměřuje na horor, thriller, detektivku a další žánrovou literaturu. Jedním z cílů je podpořit české hororové autory a vydávat je pod jednotnou značkou a spojit je tak v soběstačnou a fungující skupinu.
