Přímý přenos Les Ballets Russes z Národní opery v Paříži

Přímý přenos Les Ballets Russes z Národní opery v PařížiDatum: Úterý, 22. prosince 2009 v 19:30 hodin
Místo: Městské kino Chrudim
U příležitosti 100. výročí založení “Les Ballets Russes”
Během paříského představení, které vzniklo k oslavám 100. výročí existence baletní školy, uvidí diváci ukázky ze čtyř různých choreografiíí na hudbu C.Maria Von Webera, Clauda Debussyho, Manuela De Fally a Igora Stravinského v podání orchestru pařížské Státní opery. Pro diváky je nachystán opravdu luxusní a okouzlující vánoční večer.
Na začátku minulého století zamítl soubor Les Ballets Russes pod vedením Sergeje Ďagileva veškeré konvence a otevřel náruč modernitě. Jako první přišel s uměleckým dílem založeným na spolupráci malířů, hudebníků a špičkových choreografů. Jeho práce doposud zůstává jedním z nejodvážnějších uměleckých dobrodružství 20. století.

Soubor spolupracoval s výtvarnou i hudební elitou své doby. U příležitosti stého výročí jeho založení budou provedena čtyři zásadní díla Les Ballets Russes v dosud nepřekonané původní choreografii Massineho, Nižinskiho a Fokineho.

Tato pocta sestává ze čtyřech prací různých uměleckých směrů a odhaluje plejádu nečekaných inspirací: romantismus v díle Spectre de la rose, divoký erotismus L’Apres-midi d’un Faune, tragiku Petrušky a osobité zpodobení Španělska v Le Tricorne.

Le Tricorne (1919)
Ďagilev rozpoznal Massineho výjimečný talent vytvořit komickou a originální baletní choreografii. Le Tricorne (původní španělský název zní El sombrero de tres picos) je jednoaktové baletní dílo, pro něž hudbu složil Manuel de Falla, choreografii vytvořil Léonide Massine a scénu a kostýmy navrhl Pablo Picasso. Hudba, scéna i choreografie díla Le Tricorne jsou v dokonalém souladu a spojují v sobě klasicismus, modernismus i španělského ducha. Zejména poslední jota celého díla odvážně předznamenává vývoj moderního tance.
Hudba:Manuel De Falla
Choreografie: Léonide Massine
Scéna a kostýmy: Pablo Picasso
Mezzosoprán: Andrea Hill

La Spectre de la Rose (1911)
Dívka, která se vrací z plesu, sní o dokonalé bytosti, tak prchavé jako je vůně růží.
Hudba: Carl Maria Von Weber
Choreografie: Michel Fokine
Scéna a kostýmy: Léon Bakst

L’Aprés-midi d’un Faune (1912)
V Nižinskiho díle L’Aprés-midi d’un Faune je patrné stále silnější tíhnutí k realismu. Tanečník, který tak dokonale interpretoval Fokineho představy, se sám stává choreografem. Poté, co propůjčil své tělo básníkovi z Les Sylphides, ztělesnil La Spectre de la Rose a vdechnul duši loutce Petruškovi, vytvořil tanečník Václav roli z masa a krve – smyslného a troufalého fauna, který v poslední scéně nechává promlouvat svou touhu tak otevřeně, až to diváky šokovalo. Ve své době byla práce tehdejších tanečníků výzvou akademickému pojetí tance a předznamenala mnohé z odvážných pokusů a tanečních směrů současnosti.
Hudba: Claude Debussy
Choreografie: Václav Nižinskij
Scéna a kostýmy: Léon Bakst

Petruška (1911)
V tomto díle vychází Fokine z klasického ruského příběhu. Zřetelně se vyvíjí směrem k expresivnímu tanci, dokonale převádí pocity a myšlenky do řeči těla. Ačkoliv v Petruškovi ožívají postavy z ruské loutkové pohádky, není to pohádka. Příběh je zasazen do reálného světa a staví proti sobě naturalismus pouťového prostředí a fiktivní život loutek – radostné nadšení pouťových diváků a kruté drama odehrávající se mezi miniaturními kulisami.
Hudba: Igor Stravinsky
Choreografie: Michel Fokine
Scéna kostýmy: Alexandre Benois

Tato čtyři baletní představení budou provedena soubory Les Étoiles, les Premiers Danseurs a le Corps de Ballet. Orchestr Národní opery v Paříži bude řídit Vello Pähn.

 

Vstupné: 50 Kč

Ke krásnému zážitku sklenka vína zdarma.

 

Více na www.rokhudby.cz

 

 

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli.