Rozhovor s Tomášem Klusem

V rámci koncertu Tomáše Kluse v Chrudimi se nám podařilo pro naše čtenáře „ulovit“ krátký rozhovor s Tomášem. Víte, že se Tomáš nikdy nechtěl stát zpěvákem? V rozhovoru se dozvíte něco o jeho působení na sociálních sítích, nebo třeba o jeho předkoncertních rituálech.

Jak jsi se dostal k muzice, kdo tě k ní přivedl?
Já myslím, že k tomu se nevede, je to součást našeho života. Jsou lidé, které uhrane a chtějí s ní být neustále v kontaktu, lidé, které uhrane jenom trochu a jsou s ní jen občas v kontaktu, poslouchají ji a pak jsou lidé, kteří ji vůbec nepotřebují ke svému životu. Já jsem právě ten, který ji potřebuje ke svému životu a kterého uhranula naprosto, protože hudbu považuju za jeden z nejsilnějších rituálů v životě člověka a moc bych si přál, aby se k ní tak přistupovalo, aby se hudba nebrala jako něco, co rozděluje lidi.Vždyť hudba je jenom jedna.

Kde bylo takové to první, kdy jsi se rozhodl být zpěvákem?
Já jsem se asi úplně nerozhodl, být zpěvák, já jsem se rozhodl, být slavný. Bylo to zhruba v 5 letech. Moje dcera Josefína už to má teď a jsou jí teprve 4, takže to máme nějak geneticky dané. Slavný jsem začal být, když jsem přijel z Indie. Díky tomu jsem zjistil, že sláva neexistuje, je to fikce, iluze, bublina, jenom úhel pohledu jiných lidí na vás. Celou dobu jsem se vlastně hnal za něčím, co neexistuje, ale nejsem z toho smutný.

Píšeš si texty a hudbu ke svým písním sám?
Ano, úplně sám. Občas se stane, že když si potom zahraju tu píseň s někým jiným, napadnou nás další takty, které tu píseň trochu změní. 

Zhruba před dvěma lety jsi v nějakém rozhovoru řekl, že se chtěš naučit anglicky, jak jsi na tom?
Very špatně. Za ty dva roky přibyly další dvě děti a nebyl ten čas, ale to ze mě mluví jen lenost. Jsem strašně líný, ale musím to udělat. Řekl jsem si, že do 33 let se to naučím, jinak na sebe budu naštvaný.

Viděli jsme, jak jsi to tady před zkouškou obcházel, je to nějaký tvůj rituál? K čemu to slouží a co to vůbec je?
Před každým vystoupením obcházím prostor s bílou šalvějí, což je takové vykuřovadlo, které smiřuje bytosti. Mým životním snem je přispět co nejvíce k harmonizaci společnosti, a aby byla harmonizovaná společnost, pak musí být harmonizovaný i prostor, ve kterém se ta společnost vyskytuje. Ty prostory bývají dost často plné emocí, které v nich zůstávají. Konkrétně tady jsou i prohry, což jsou velmi nepříjemné emoce pro lidi. Je to trošku šílené, ale mně to funguje, protože pak jsou koncerty vydařené.

V současné době jsi jeden z nejvlivnějších Čechů na Facebooku. Čím si vysvětluješ takový zájem o tvoji osobu?
Snažím se být stále autentický, prostě pořád ztotožněný, s tím, kdo jsem. Právě tohle si myslím, že lidi přitahuje. Já jsem dokonce mluvil s nějakou paní na jednom koncertě, která mi řekla, že moc nemusí moje písničky a tak jsem se jí ptal, proč ji na tom koncertě vidím už počtvrté a ona říká: „Já nechodím za vašimi písničkami, ale za tou atmosférou cítím z Vás, že se máte rádi, že jste kamarádi“ a já jsem v tu chvíli objal tu paní, protože to je ono. Obklopil jsem se lidmi, se kterými nás pojí přátelství. Když nám lidi děkují za koncert, já řeknu, to je vaše vina, my hrajeme písničky, my jsme jenom zrcadlo, do kterého se projektuje vaše nálada, v momentě, kdy se nechce člověk bavit, tak může interpret dělat úplně cokoli, ale v momentě, kdy se chce člověk bavit na koncertech a sejde se to s tím interpretem, tak může vzniknout totální zážitek.

Nedávno jsi nazpíval píseň se svojí ženou Tamarou, byl to tvůj nebo její nápad?
Já ji k tomu přemlouvám 5 let, co jsme spolu. K tomuhle byla taková opatrná, protože na začátku našeho vztahu si spoustu lidí myslelo, že ona je nějaká, a že jí jde o něco a vlastně na ní byli dost zlí a ona neměla moc tendenci se někde ukazovat. Tato písnička je dílem náhody, zabouchla si klíče od bytu a přijela do zkušebny za mnou, jestli bych jí nepůjčil ty moje. Zamkl jsem zkušebnu a ona se musela podrobit, jinak by neodjela domů, a tak to vzniklo. 

Děkujeme Tomášovi za rozhovor a doufáme, že se s ním v Chrudimi ještě mnohokrát uvidíme.

 

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli.

Jakub Rusňák

Mám rád hudbu, filmy, ponocování a hodně moc čaje.