Velký vlastenecký výlet

Dokumentární film Velký vlastenecký výlet režiséra Robina Kvapila je odvážným a provokativním experimentem, který staví tři české sympatizanty ruské propagandy přímo do epicentra války na Ukrajině. Snímek, který bude mít premiéru dnes, 21. srpna 2025, v den výročí sovětské invaze do Československa, není jen cestopisným dokumentem, ale především psychologickou sondou do myslí lidí, kteří i tváří v tvář hrůzám války odmítají změnit své přesvědčení. Nebo o to se tvůrci minimálně zezačátku snažili. 

Na začátku celé produkce  filmu stála otevřená výzva: „Myslíte si, že válka na Ukrajině je podvod? Že média lžou o počtech mrtvých? Přijďte na konkurz a staňte se hrdiny dokumentu.“ Ze zhruba šedesáti přihlášených byli vybráni tři účastníci: Petra, Ivo a Nikola. Různý původ, různé vzdělání, různá povolání i různé rodinné stavy. Všichni tři však sdílejí skepsi vůči mainstreamovému zpravodajství a sympatizují s ruským (nebo protiukrajinským) narativem. Štáb s nimi podnikl desetidenní cestu z Česka na Ukrajinu, kde navštívili Charkov, masové hroby v Izjumu, Donbas, Kyjev a Lvov. Účastníci měli k dispozici vlastní kamery, aby zachytili své reakce na válku „bez cenzury“, a zřejmě měly zachytit i vývoj jejich názoru. Výsledkem je syrový pohled na to, jak dezinterpretace reality přežívá či nepřežívá tváří v tvář realitě přímo na Ukrajině.  

Natáčení bylo extrémně náročné – štáb 20 lidí pracoval pod neustálou hrozbou raketových útoků, s vypadávající GPS a omezenou komunikací. Bezpečnost zajišťovala spolupráce s českým Ministerstvem vnitra a ukrajinskou bezpečnostní službou.    

Konfrontace s realitou, ale pro koho?

Petra při návštěvě místa spojeného s utrpením civilního obyvatelstva neprojevuje soucit, ale hlubokou nedůvěru. Její reakce je zcela odtržená od reality prostupující danou lokalitu – místo aby viděla důkazy násilí, vidí pouze důmyslné divadlo nastavené pro oklamání světa. Často se chová až extrémně apaticky k tomu, že se prochází po místech, kde ještě nedávno probíhala obrovská tragédie. Její působení ve filmu dokonale ilustruje, jak silná víra dokáže vytvořit neproniknutelný štít proti jakémukoli faktu, ať už je sebevíc hmatatelnému. 

Ivo po intenzivním rozhovoru s člověkem, který přišel o vše, nehledá útěchu v pochybnostech, ale naopak útočí sám na sebe. S hořkým povzdechem přiznává svou iracionalitu a nazývá se bláznem, který je schopen uvěřit čemukoli. Jeho celé působení ve filmu působí velmi poraženecky, což z něj dělalo asi toho nejzvláštnějšího protagonistu. Divák u jeho scén skoro až doufá, že už u něj musí v každém okamžiku dojít ke zlomu, změně názoru, výbuchu emocí.   

Nikola pak brutalitu označuje za přirozený důsledek války a tragédie civilistů za nutný instrument informačního boje. Jeho schopnost transformovat hrůzu v abstraktní politický argument je děsivá a zároveň fascinující – je to živá ukázka toho, jak dokonale může fanatismus přepsat i ty nejzákladnější morální principy. A přitom jeho zasažení tím, čeho byl na Ukrajině svědkem, byly na záběrech nevíce vidět – čelo plné potu, cigaretu téměř nepouštěl z ruky. Tato jeho zvláštní rozpolcenost slov a toho, co vidíme na záběrech, z něj udělala velmi zajímavou postavu celého filmu, a to až do samotného konce.

Film má velkou řadu silných momentů, a většina z nich přijde poměrně nečekaně. Zatímco očekáváné “kritické momenty”, jako je například první útěk do bunkru při ostřelování, působily poměrně neintenzivně a předvídatelně, ty nejsilnější momenty filmu přišly naprosto nečekaně. Uprostřed velmi obyčejné odsuzující debaty o násilí na dětech zazní názor obhajující, uprostřed války zničeným panelovým domem se jeden z protagonistů začne chovat skoro až nemístně k památce tohoto místa. 

Zatímco názory protagonistů se nevyvíjejí lineárně k prozření, ale spíše se uzavírají do sebe a nacházejí nové, často absurdní způsoby obhajoby, dochází k zajímavému posunu u tvůrců dokumentu. A to je nakonec hlavní linií filmu. Film Velký vlastenecký výlet spočívá ve střetu mezi hluboce zakořeněným názorem (nebo možná vírou?) a nevyvratitelnou realitou, který se odehrává přímo před kamerami. Tři protagonisté jsou vtaženi do prostředí, jež mělo jejich pohled zásadně zpochybnit. Ačkoliv toto tvrzení tvůrci zásadně popírali, mezi řádky to je dost silně cítit. A nakonec i z některých dialogů přímo z filmu vyplývá, že i protagonisté měli pocit, že je tam jede produkce “převychovat”. A tato očividná hra tvůrců možná nakonec přinesla to nejzajímavější na celém filmu, a to že k otevření očí skutečně nakonec došlo, možná jenom trochu jinak, než to na začátku vypadalo. Na úplném konci totiž vyvstane ve filmu jeden nový protagonista – tvůrce, a možná i divák? 

Velký vlastenecký výlet je ambiciózní dokument, který nejspíše neukazuje úplně přesně to, co autoři původně chtěli ukázat, ale nakonec nám možná ukazuje něco mnohem zajímavějšího a společensky důležitějšího. Podle mnohých předpremiérových materiálů by se mohlo zdát, že se jedná o film s cílovou skupinou na velmi jasně vymezené části politického spektra, já bych za náš portál však rád film doporučil úplně všem, které téma války na Ukrajině zajímá, ať už jste na straně protagonistů tohoto filmu, nebo jeho tvůrců. Téma tohoto filmu už delší dobu zasahuje životy nás všech, a takovýto mix dokumentu o válce a a dokumentu o naší společnosti ve vztahu k této válce pravděpodobně nikde jinde než v tomto filmu nenajdete.

Hodnocení: 8/10