Vražda bez emocí
recenze knihy Pokrevní pouta
Člověk je tvor emočně založený. Jsme zmítáni nepřebernou škálou pocitů, citů a nálad, že jeden jediný den by vydal na celý román. Drtivá většina z nás vykonává každou jedinou činnost s nějakou emocí. Někdo pracuje s nadšením, někdo s odporem, jinému vhrknou do očí slzy při čtení dojemné knihy a další nevidí přes slzy smíchu, když provede svému kamarádovi povedený žertík. Radost, smutek, stres, nadšení, láska, vztek i nenávist. Jsou všudypřítomné. Tedy ve většině případů.
Kim Stoneová čelí svému nejnovějšímu případu. Někdo radikálně zkrátil životní dráhu nekonfliktní a milé sociální pracovnici jediným bodnutím nožem. Žena vykrvácela osamocená na sedadle svého auta. Že se jedná o vraždu je všem jasné jako polední slunce, co je ovšem zarážející a co vrtá Kim hlavou jako banda vyhladovělých termitů, je naprostá absence emocí, které běžně zločiny podobného kalibru doprovázejí. Kde je vztek, rozčilení, nervozita? A hlavně, kde jsou nějaké důkazy po pachateli?
Vyšetřování začíná žít svým vlastním životem, jehož tempo se postupně zvyšuje s každou další nalezenou mrtvolou. Počet obětí stoupá, na první pohled nemají nic společného. Tedy nic kromě jediné úhledné rány nožem, chladnokrevně zasazené do těla.
Jakoby už tak neměla Kim zamotanou hlavu, vrací se na scénu i její osobní ďábel. Psychiatrička Alex rozhodně netráví svůj čas za zdmi vězení v nečinnosti. Jako pilný pavouček střádá své sítě a pomalu snová další zvrácený plán. Její posedlost Kim Stoneovou není omezena zdmi, časem ani zapomněním. Pekelná hra čeká na své znovuuvedení na scénu. Šílený balet dvou inteligentních žen, které se opět střetávají, je nabitý statickou elektřinou sršící z každé stránky a slibuje nevšední zážitek.
Angela Marsons si v Pokrevních poutech dala velmi záležet, aby jednotlivé dílky skládačky hezky a hladce zapadaly na své místo a přesto se jí podařilo vytvořit obraz tak složitý, že jeho podobu neuvidíte do chvíle, kdy zasadíte poslední část. Což zaslouží uznání, jelikož protentokrát nebudete skládat jednu mozaiku, ale rovnou dvě.
Pokrevní pouta mají svou logiku a dokáží vás dějem jemně provést, aniž by vás násilně strkala vpřed. Příběh plyne sám od sebe a neruší vás žádné prohřešky na posloupnosti událostí, trilión nepravděpodobných náhod ani superschopnosti v podobě čtení myšlenek, vybroušeného šestého smyslu a schopnosti přežít ztrátu několika litrů krve pouze se ztrátou červeně ve tvářích.
Do rukou se vám tak dostává kniha, která se snaží prozkoumat motivaci člověka ke zločinu. Co konkrétně je ten spouštěcí mechanismus, jež u do té doby bezúhonného jedince odpálí nálož v podobě bezuzdného násilí? A je vůbec možné vyhnout se jakýmkoli emocím, když se díváte do očí člověku, o němž víte, že jej za chvíli pošlete s expresní jízdenkou na onen svět?
Můžete se sami zamyslet, kde leží hranice, po jejímž překročení pro vás přestanou existovat morální i etické zábrany. Myslíte si, že z vás se monstrum nikdy stát nemůže? Pokud jste odpověděli ne, zkuste si přečíst tenhle smyšlený příběh a možná přijdete na nějaké „ale“ a „co kdyby“. Temnota v duši každého z nás je těžko zmapovatelná, hluboko zasazená a po většinu času poklidně dřímající. Ale víte co? Stále tam je.
Hodnocení: 4/5
| Název knihy | Pokrevní pouta |
| Autor | Angela Marsons |
| Žánr | thriller |
| Nakladatelství | Knižní klub |
| Rok vydání | 2018 |
| Počet stran | 368 |
| ISBN | 978-80-242-6125-6 |
 | www.dobreknihy.cz |
 | www.databazeknih.cz |
Knižní klub – na českém trhu již tradiční značka je také nejstarší nakladatelskou značku EMG. Nabízí především českou literaturu, detektivky, krimi, thrillery, militarie, historické romány a dětskou literaturu. Ke kmenovým autorům KK patří např. Agatha Christie, Dick Francis, Frederick Forsyth, Ken Follett, Robin Cook či Philipp Vandenberg. V edici Záhady vychází např. Erich von Däniken.
