Zakázané ovoce “ananasového” prince!
recenze knihy Zakázané ovoce
Bestsellerová autorka Jojo Moyes přichází se svou další knihou, která je stejně jako ty ostatní laděna svou obálkou do romantických tónů. Její knihy lákají ke koupi už jen z tohoto pošetilého důvodů – “ach” ty obálky! Ale není to jen tento důvod. Autorka veleúspěšného románu Než jsem tě poznala uhranula nespočet žen po celém světě. Není nikdo, kdo by dnes neznal Willa a Louisu. Člověk by mohl klidně podlehnout kouzlu a domnění, že další autorčiny knihy budou stejně srdcervoucí, emotivní a jedním slovem prostě boží! Jenže bohužel. Tentokrát se Moyesová nepředvedla ve své plné polní a nijak nenadchla, ale vlastně ani neurazila.
Zakázané ovoce mluví svým názvem samo za sebe. Všichni víme, že zakázané ovoce chutná nejlépe. Autorka nás ve svém dalším románu přivádí do přímořského městečka Merham. Je krátce po válce a všichni se ještě stále vzpamatovávají z dozvuku druhé světové války, která všechny svým způsobem poznamenala. Městečko Merham se probouzí k životu a přitom jako by stále spalo a uvízlo na mrtvém bodě. Poklidné, ničím nerušené, puritánské, snobské a konvenční. Zaběhlá rutina, žádné výstřednosti, pouze společensky přijatelný život bez známek jakéhokoli skandálu. Chcete-li: staromódní. Co také očekávat od 50. let minulého století, že? Jenže Merham se nechce a ani nebude měnit, o to se tu stará sdružení obyvatel. Nechceme přeci, aby byl Merham neřestí hříchu….
Jojo Moyes v této knize klade velký důraz na jednotlivé charaktery všech postav a jejich životní příběh. Tím hlavním je příběh dvou nerozlučných kamarádek. Jedna je dcerou bohatého doktora a ta druhá je tak trochu válečný “sirotek”, ovšem s matkou, která se jí vzdala, aby dceři poskytla bezpečí před válkou. Na svou dceru ale velmi brzy zapomněla. Cellia a Lottie. Nerozlučná dvojka, každá jiná. Jedna vychovávána v luxusu, druhá je pouhým stínem, ale přesto s velkým respektem a láskou zvládá soužití se svojí náhradní rodinou.
Celý příběh Zakázaného ovoce se točí kolem těchto dvou dívek a jednoho výstředního domu – Arcadie! Dům stojící na pobřeží, který je na tu dobu architektonickým skvostem, ale pro všechny obyvatele Merhamu hlavně trnem v oku. A to nejen samotný dům, ale také jeho obyvatelé. Zvláštní skupinka lidí, kteří mezi sebou mají velmi zvláštní vztahy, žijí bohémským životem, pochutnávají si na zvláštních lahůdkách a rozhodně nezapadají do všedního městského života. Každý slušný člověk by se měl tomu domu i jeho obyvatelům vyhnout obloukem. Jenže naše mladá děvčata tento dům i jeho nájemníci přitahují jako ten nejblyštivější diamant. Možná je to tím domem, možná těmi lidmi a právě jedno z toho zapříčiní zvrat životních událostí obou dívek.
Životy Cellie a Lottie budou rozděleny. A jedním z klínů bude překrásný “ananasový” princ, jež se zároveň stane tím nešťastným zakázaným ovocem. Člověk by se mohl domnívat, že po padesáti letech bude vše promlčeno a bouře bude utišena. Jenže to by se tento příběh nesměl odehrát v Merhamu a Arcadie by musela zmizet z povrchu zemského. Pojďte s Jojo Moyesovou ochutnat šťavnatý kousek zakázaného ovoce…
“Věděla jsem, že tahle tvář mě odvede od mé rodiny, že mě bude milovat a zbožňovat, že spolu budeme mít nádherné děti. Na tuhle tvář budu beze slova hledět, až bude recitovat svatební slib. Tuhle tvář spatřím každé ráno jako první a tahle tvář bude to poslední, co mě bude provázet do spánku, až sladce zavane noc. Věděl to i on? Jistěže věděl.”
Kniha je standardně rozdělena na části a kapitoly. První třetina knihy je věnována minulosti, tedy padesátým létům minulého století, kde poznáváme obyvatele Merhamu a jejich život v té době. Dostáváme se lehce na kobylku podstatě příběhu. Poté následuje část věnující se současnosti. Kde poznáváme další z hlavních hrdinek Daisy, která nás se svým vlastním nelehkým příběhem zavede zpět na pobřeží k domu Arcadie. Poté se pomaličku začne odlupovat slupka příběhu. Kousek po kousku a velmi pozvolna. Knihu bych mohla klidně s nadsázkou přirovnat k takové větší cibuli. Budete odhalovat příběh, který má mnoho vrstev a které snad nikdy neskončí. Tím se dostávám k největšímu zádrhelu celé knihy. Lehká nezáživnost hraničící s nudou. Je mi to líto…
Jojo Moyes sice napsala opět propracovaný a obsáhlý příběh, kterému nechybí vůbec nic, možná snad jen přebývá. Příběhu ani popisu charakterů nelze po spisovatelské stránce nic vytknou, jenže tentokrát kniha postrádá kouzlo, šmrnc a takovou tu šťavnatost, která vás nutí číst a číst. Zakázané ovoce je příběhem ze života několika lidí, kteří byli nuceni se rozdělit, kteří zůstali poznamenaní jednou nepříjemnou událostí a na které neustále doléhal stín doby, ve které se příběh odehrával. Není ovšem důvod knihu nedoporučit, ba naopak. Milovnice Jojo Moyesové si přijdou na své. I já jsem vlastně ve své podstatě ráda, že jsem si tento příběh přečetla a to i přesto, že se Zakázané ovoce nemůže řadit mezi ty nejlepší, které jsem už od autorky četla.
Hodnocení: 3/5
| Název knihy | Zakázané ovoce |
| Autor | Jojo Moyes |
| Žánr | Literatura světová, Romány, Pro ženy |
| Nakladatelství | Ikar |
| Rok vydání | 2018 |
| Počet stran | 448 |
| ISBN | 978-80-249-3622-2 |
 | www.dobre-knihy.cz |
 | www.databazeknih.cz |
Nakladatelství IKAR je orientováno především na ženské čtenářky, kterým nabízí romance, společenské romány a memoáry, kuchařky nebo rádce; zajímavým projektem je i řada historických biografií z Habsburské monarchie. Mezi zavedené a celosvětově úspěšné autory Ikaru patří Danielle Steel, Joy Fieldingová, Rosamunde Pilcherová, Barbara Woodová, Erich Maria Remarque, Lion Feuchtwanger či Johannes Mario Simmel; z českých autorů např. Klára Janečková, Hana Marie Körnerová.
