Kakající Lin a jiné jazykové pozoruhodnosti

Asi jste už slyšeli tu anekdotu, v níž na dotaz: „Které zvíře je nejlepším přítelem člověka?“ odpoví dítě: „Měkoň“, protože v lidové písničce se přeci zpívá: „Už mně koňa přivádějú…“ Nebo vtip, v němž manžel marně shání v obchodě jovky, neboť manželka mu řekla: „Hlavně kup ty volejovky!“

Já jsem prožil podobné jazykové omyly. Tak například víte, kolik stojí půrko? No přeci tolar. V útlém dětství jsem naprosto netušil, k čemu ta věc slouží, ale patrně ji používal drvoštěp. Proto se přeci zpívá: „Sekyra je za dva zlatý a to půrko za tolar.“

V jedné rozhlasové hře volala vyděšená postava trhaně: „Psy-chi-á-tra! Psy-chi-á-tra“ Nechápal jsem tehdy, proč v dané situaci chce někdo játra.

Před každodenním hlášení o kmitočtech rozhlasových stanic se podle mých naivních představ vážili herci. Prostě si stoupli na decimálku a příslušní zaměstnanci odečetli údaj. Pak jsme se dozvěděli kolik kilo herců má ta která stanice. Samozřejmě se jednalo o jednotku kilohertz. Ale vykládejte to pětiletému dítěti!

Nikde jsem dosud na mapách také nenašel památnou obec Ohřelouny. Každý den při uvádění průtoků řek se přeci uvádělo: „Ohřelouny – tolik a tolik kubických metrů za sekundu.“

Jednou jsme v mateřské školce nacvičovali taneční vystoupení k výročí Velké říjnové socialistické revoluce. Křepčili jsme s barevnými stuhami na známou ruskou píseň. Byl jsem bohužel vybrán i já, přestože jsem, kulatně řečeno, pohybově velmi nenadaný a nejsem schopen si pamatovat jakékoliv krokové variace. O tom se soudružky učitelky v mateřince záhy přesvědčily a byl jsem ke své veliké radosti vyřazen. Těšilo mě to i z důvodu, že ona píseň měla podivná slova, a to o vyměšování. To mi přišlo dost nemístné, velký soudruh Lenin se musel v mauzoleu obracet, jak jen mu to vetché torzo slepované voskem dovolilo! Zpívalo se tam o chlapci Linovi, což byl dle jména nejspíš Číňan, jehož posedla velká potřeba. No považte: „Kaká Lin, Kaká Lin, Kaká Lin, kamajá!“ Ten podivný výraz na konci jsem bral jako zvukomalebné citoslovce, něco jako: „Dudlajdá!“

Myslím, že takovýto výklad ruské Kalinky dosud nikdo nepodal. Tak až opět dorazí do republiky Alexandrovci, nebojte se! Odvažte se! Zabroukejte si s nimi, pěkně chórom: „Kaká Lin, Kaká Lin, Kaká Lin, kamajá!“

 

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli.

Petr Boček

Archivář, horrorista a humorista.