Život v dodávce

Forest, Bára – dva dobrodruzi z Vysočiny, kteří se rozhodli opustit komfortní zónu, prodali všechny své věci, aby za peníze koupili dodávku a tu si pak sami předělali na obytné auto. V prosinci 2018 vyjeli na rok dlouhou cestu napříč Evropou a severem Afriky. Nezávislost, svoboda, ale i trochu nepohodlí a technika, co občas trucuje. To je van life

  • Život v dodávcePosledních 8 měsíců jste pracovali na knize, která vychází na konci října. Prozraďte, co v ní najdeme?

V knize Život v dodávce s podtitulem Náš příběh se můžete dočíst o všech dobrodružstvích, které jsme na cestě zažili. Ať už to byl pobyt mezi hipíky v horkých přírodních pramenech ve Španělsku, šťavnaté Maroko s nádhernou krajinou a osobitými lidmi, peripetie s naším psím parťákem Samuelem, práce snů na kozí farmě v Norsku, nebo poruchy naší obytné dodávky Dodynky, které jsme řešili nejen v mrazivém Švédsku, kde jsme ve sněhu s výhledem na polární záři opravovali brzdy, ale i v saharských tropech, kde jsme tři dny hledali jediný drát způsobující zkrat.

Na textu knihy Forest pracoval přibližně půl roku den co den, Barbora ilustrovala nezdokumentované situace, které se staly ve chvílích, kdy nebylo ani pomyšlení na focení. Kniha je doplněna více než stovkou fotografií.

Druhá část knihy se zabývá přestavbou naší dodávky na obytnou krok za krokem, a může tak být inspirací dalším nadšencům, kteří se rozhodli pustit do stavby obytné dodávky.  

 

  • Jak se vlastně taková cesta plánuje? Píchli jste prstem do mapy nebo byla cesta naplněním dětských snů?

Rozhodující byla touha vyrazit na delší dobu (alespoň 1 rok, aby to nebyla jen dovolená nebo výlet) za hranice naší vlasti. Plán byl jednoduchý a nekonkrétní – vyrazíme před Vánoci a pojedeme za teplem na jih. V létě to stočíme na sever. To se nakonec povedlo. Konkrétní trasu jsme naťukali do navigace až při odjezdu – cílem byla slunná španělská Valencie. Ve Španělsku jsme se rozhodli, že vyrazíme do Maroka. Tam jsme strávili více jak měsíc a ujeli přes 3 000 kilometrů. Poté jsme si užili krás Portugalska, Francie i Německa, které bylo přestupním bodem našeho severského dobrodružství. V Norsku a Švédsku jsme cestovali od srpna až do prosince a vůbec se nám (ani Dodynce) nechtělo vracet zpátky.

 

Život v dodávce

 

  • Život v dodávce je o skromnosti a trpělivosti. Jak vypadal váš běžný den?

Každý den byl jiný. Téměř každé ráno jsme se probudili na jiném místě a šli společně se Samuelem prozkoumat okolí. Poté jsme pracovali on-line, přemístili se o několik kilometrů dál, nebo vyrazili na výlet. Řešili jsme také mnoho věcí, které jsou v běžném životě samozřejmé – kde vyprat, kde nabrat vodu, dokoupit potraviny a podobně. Na životě v dodávce je krásná, a zároveň náročná, ta jedinečnost – nic není jisté a každý den nás čeká nové dobrodružství.

 

  • Ačkoli jste zjevně cestovatelé tělem i duší, změnil vás nějak život v dodávce?

Uklidnili jsme se. Vystoupili jsme z běžného životního rytmu a naučili se více si užívat společné chvíle, přírodu i běžné situace a nespěchat. Například už neřídíme tak rychle jako dřív a snažíme se prožívat každý okamžik naplno a v pohodě. Vážíme si teplé sprchy, toalety, pohodlí domova a snažíme se neplýtvat. Taky nás jen tak něco nevyvede z míry, na cestě jsme zažili spoustu vypjatých situací a ty nás utvrdily v tom, že když je problém, je potřeba se semknout a brát situaci s humorem a nadhledem.

Po návratu si více všímáme rozdílů mezi obyvateli naší a jiných zemí. Zatímco ve Španělsku lidé nespěchají a neřeší, co nehoří (i když by někdy měli), v Maroku se snaží dohnat Evropu i v situacích, kdy bychom měli být spíše odstrašujícím případem, v Norsku nás okouzlil přístup a respekt k divoké přírodě, upřímnost, břitký humor a vesměs srdečné jednání. Do Česka jsme se vraceli s rozporuplnými pocity, děsila nás negativita lidí i všudypřítomný spěch a stres.

 

  • Na fotkách vypadá i kde jaká porucha jako legrace, kdy vám opravdu došel humor?

Poruchy dodávky a naše způsoby řešení byly mnohdy složité, bizarní až groteskní, takže jsme se nakonec stejně zasmáli. Humor nám došel ve chvílích, kdy jsme měli strach o našeho psího kamaráda Samuela – ve Španělsku se přiotrávil avokádem, které je pro psy jedovaté, v Portugalsku měl břicho plné písku z aportování na plážích a v Norsku čelil záhadné psí nemoci. Protože Samuela jen tak něco neskolí, nakonec vše dobře dopadlo.

Co se týče poruch naší Dodynky, myslíme, že nás tyto zkušenosti zocelily. Protože jsme nechtěli jít cestou nejvyššího komfortu a auto jednoduše poslat do opravny, rozhodli jsme se opravy spáchat, bez jakýchkoliv předchozích zkušeností, sami. Po cestě jsme opravovali elektřinu, kdy dodávka v Maroku přestala blikat, a tři dny jsme hledali mezi stovkami kabelů jeden naštípnutý, ve Švédsku jsme v půl metru sněhu měnily brzdové destičky, které jsme napoprvé objednali ve špatném rozměru a tak čekali další týden na nový balík z Německa, který nám ztratili. Nakonec jsme 3 × kupovali lístek na trajekt, protože nám odešel startér a než jsme stihli pokaždé dodávku opravit, trajekt odplul do Německa bez nás. I přestože Dodynka přestala topit, brzdit, produkovat elektřinu a každé ráno jsme se budili s námrazou na předním skle z vnitřní strany auta a Samuelova miska s vodou byla zamrzlá, smysl pro humor jsme ze sebe přeci jen vyškrábali a situace si dokázali užít v i tomto nepohodlí.

 

 

  • Koronavirus vám překazil naplánovanou cestu do Řecka a Skandinávie, takže jste léto trávili toulkami naší krajinou. Kde všude jste byli?

Na jaře, během první vlny pandemie, jsme si uvědomili, že letošní rok cestování za hranice příliš nepřeje. Rozhodli jsme se proto, že si na zahradu pořídíme dvě ovečky a zaměříme svoji energii na farmaření. Dodynku jsme ale nenechali znuděně stát u domu. S její pomocí jsme ovečky přivezli a podnikli i řadu dalších výletů – křižovali jsme republiku, abychom našli ideální místo na vyfotografování obálky naší knihy, vyrazili jsme do jižních Čech na turnaj v pétanque, podnikli několikadenní výlet v okolí Toulcových maštalí, nebo jsme odpočívali v trempském údolí naší oblíbené řeky.

 

  • Chystáte další projekt, Forest Ritual, o co přesně jde?

Oba se živíme prací na počítači, ale ne vždy tomu tak bylo. Aby se Barbora mohla vydat na cestu, přestala restaurovat historické fasády, a Forest zanechal rozjetého plánování na vlastní řemeslnou dílnu.
Ruční práci máme rádi a dlouho nám chyběla, proto jsme se po návratu rozhodli vrátit ke staré myšlence a založili projekt Forest Ritual, který bude podporovat tradiční řemesla všeho druhu, návrat k přírodě a přesvědčení, že člověk může chtít méně než více a přesto být spokojený.
Máme velké plány, ale střízlivá očekávání. Pokud všechno dobře dopadne, již brzy budeme zařizovat malý řemeslný ateliér na zámku v Náměšti nad Oslavou a jak je u nás zvykem, rádi bychom všechno sdíleli na sociálních sítích.

 

  • Kniha Život v dodávce (BizBooks)Otázka na Foresta: Pocházíš z Brna, odkud jsi „utekl“ do Náměště nad Oslavou (stejně jako já), čím si tě Náměšť získala?

Do Náměště jsem několik let jezdil z Brna s krosnou na zádech, abych utekl od starostí všedních dnů a spočinul zde na víkend obklopen nádhernou přírodou, která mi učarovala.

Cestoval jsem do různých koutů republiky, ale Náměšť, respektive řeka Oslava, byla vždy sázkou na jistotu. I tenkrát jsem měl neskonalou potřebu dokumentovat své životní dobrodružství, až jednoho dne si mých fotografií všimlo blonďaté děvče z Náměště. No a bylo to – už jsem nejezdil jen za řekou, ale i za Barborou. Od té chvíle cestujeme životem společně i s jejím, teď už naším psem Samuelem.

Po návratu z Velké cesty jsme zakořenili (kdo ví na jak dlouho) v Náměšti a kromě zmíněných plánů, zde nadále vedeme občanský spolek PRO|OKO, se kterým pořádáme řadu kulturních akcí a aktivně se zapojujeme do veřejného dění.

Na Náměšti mám rád její malost, je to taková vesnice ve městě (haha, říká rodák z jihomoravské metropole). Každý tu zná každého a nic se tu neschová. Brno mám rád, ale městského života jsem se už asi přesytil – teď jsem blíž přírodě.

 

  • Máte i nějakou historku spojenou s Chrudimí?

 Protože městům, ač krásným, se snažíme při toulkách spíše vyhýbat, Chrudim i rozhlednu Báru jsme zatím míjeli. Avšak během jednoho z našich výletů jsme v Dodynce strávili pohodovou noc u nedaleké rozhledny Boika a odtud se vydali do skanzenu Země Keltů u Nasavrk. Nedávno jsme podnikli pěší výlet z Luže do Proseče a zpět malebným údolím říčky Krounky a Novohradky.

 

Pokud se vám rozhovor a fotky líbily, neváhejte sledovat Život v dodávce i na sociálních sítích (Facebooku, Instragramu a Youtube). Knihu si můžete předobjednat přímo na www.zivotvdodavce.cz

Děkujeme Báře a Forestovi za poskytnuté fotografie a odpovědi a přejeme mnoho dalších bezpečně najetých kilometrů.

 

Život v dodávce

 

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli.

Karin Novotná

Totální knižní závislák, co se pravidelně ztrácí v knihkupectví mezi regály. (osobní blog)