Kdo měl zemřít?

S hlavní postavou, tedy soudcem Melicharem se setkáváme na jeho domovské pevnosti Roupově, kde si užívá svého volna, z něhož ho vyruší dva královští poslové. Kdekdo by se v jeho kůži čertil, že přichází o odpočinek, ale v jeho případě je vše jinak. Je naopak rád, že může svou pevnost opustit a může dělat to, co ho baví, naplňuje a živí, tedy řešit detektivní zápletky. Bere s sebou svého věrného pomocníka, který, jak už o něm víme z předchozích dílů, je poněkud do větru a žádná sukně mu není cizí. Při svých cestách tudíž kvůli pomocníkovým záletům zažívají spoustu zábavy, ale i příkoří, což však nijak neovlivňuje vyšetřování. Tentokrát je případ mnohem zapeklitější, protože všichni zúčastnění jsou již dávno pryč z místa činu, a proto za nimi musí oba muži cestovat.

 

Když titul otevřete, téměř ihned se do něj začtete. Autor nechodí kolem horké kaše a čtenáře tak zaujme už na prvních stránkách díla. Hned od začátku vás vede ke spolupráci se svými hrdiny a ke snaze o odhalení vraha dříve, než se to podaří hlavnímu hrdinovi. Příběh je však napsán tak dobře, že se v něm objevují četné odbočky se zajímavými zápletkami a neočekávanými zvraty, jež vás dokáží vykolejit a dokonale nabourají vaše představy o potenciálním vrahovi. Hlavu zamotají i Melicharovi a jeho pomocníkovi. Jan Bauer výborně aktivuje čtenářovu pozornost, intuici i fantazii. Román potěší zejména milovníky detektivek a příznivce autora Jana Bauera. Autor opět na tematické rovině pracuje s českými šlechtici, jejich životy a činy či sociálními rozdíly ve společnosti, jež mnohdy vyvolaly nejrůznější nepokoje. S tím pochopitelně souvisí také fakt, že titul obsahuje poměrně velké množství postav. Ty hlavní jsou popsány poměrně hloubkově a do detailů, proti nim stojí postavy epizodní, které se objeví na chvíli a pak zase mizí a z toho důvodu hloubkové konturování nepotřebují. Jednotlivé tituly v sérii na sebe nijak nenavazují, a proto ji můžete klidně začít číst od posledního dílu. Autor vám tudíž postavy znovu představí, a to prostřednictvím situačních popisů.

 

Na autorových knihách se čtenářům může líbit jeho živý, strhující a zároveň zajímavým způsob psaní a vyprávění. Člověk, aniž by si to při četbě jeho románů uvědomil, do sebe vstřebává zajímavé informace z našich dějin, nebo se prostřednictvím příběhů setká s lidmi, kteří před pár stoletími žili na území, které obýváme v současné době my. Klidně by to mohli být i naši předkové. Co se týká stylu tvorby, je nutné podotknout, že když čtete knihy Jana Bauera, máte pocit, že vám ubíhají před očima, protože se v textu neustále něco děje a text tudíž neobsahuje žádná hluchá místa, při jejichž interpretaci byste se nudili. Popisy jsou také psány poměrně dynamicky, mají určitou šťávu a náboj.

 

Kniha Královská štvanice vyšla v roce 2021 pod taktovkou nakladatelství Brána. Jak jsem již konstatovala výše, jedná se již o sedmý díl série Případy královského soudce Melichara. Pokud se vám recenze líbila a budete si chtít knihu pořídit a přečíst, můžete tak učinit v e-shopu nakladatelství. Příznivci e-knih též nebudou zklamaní, protože titul mohou zakoupit na e-shopu portálu Palmknihy.

 

Královská štvanice má krásně tyrkysovou obálku, kde je v horní části patrný jezdec na bílém koni, jenž má na sobě zelený plášť a v jeho okolí jsou zachycena zvířata a silueta hradu, což má odkazovat ke královskému honu konanému v lesích kolem hradu Křivoklátu. Obálka je poutavá, epická a detailně propracovaná. Co se týká grafického vyobrazení informací o titulu, odpovídá to stylu, na nějž je čtenář zvyklý již od předchozích dílů. Největším písmem ve světle žluté barvě je vyveden název knihy, jenž je umístěn zhruba v prostředku obálky, pod ním je menším písmem vepsán název série a ještě menším pak jméno nakladatelství. Stejně velkým písmem, jako tomu bylo u názvu série, je v horním levém rohu uvedeno jméno autora. Kromě obálky může k titulu čtenáře přivést poutavá anotace, která shrnuje důležité informace o ději, ale neprozrazuje z něj příliš mnoho.

 

Příběh má potenciál si svého čtenáře získat pro svou napínavost a poutavost. Autor text sepsal tak, že již od prvních stránek si vás nakloní, připoutá vás do křesla s knihou/čtečkou v ruce a nepustí vás do té doby, dokud nedočtete do úplného konce a nezjistíte, jak se věci ve skutečnosti mají. Hlavním cílem je vypátrat vraha a zodpovědět otázku, zda šlo o život králi, či nikoliv. Jan Bauer své texty píše tak, že od svého čtenáře vyžaduje součinnost při dopadnutí pachatele. Svým způsobem se tak stanete spoluvyšetřovatelem a budete se snažit vypomoci Melicharovi z Roupova a jeho kolegovi při pátrání. Do poslední chvíle nebudete mít tušení, kdo je pachatelem. Rozuzlení vás tak nakonec pěkně překvapí. Román si zamilujete pro jeho čtivost a napětí, kterého je obsaženo v textu vrchovatou měrou. Akčnost děje je založena zejména na mnoha nečekaných odbočkách a zápletkách. Díky tomu se příběh velmi dobře a rychle čte. Toto všechno poukazuje na autorovy kvality a na to, že už je to opravdu ostřílený bard české historické beletrie.

 

Pro vyprávění bylo zvoleno objektivního vypravěče, tedy er-formy, v minulém čase. Ve chvílích, kdy chtěl Jan Bauer svému dílu přidat na obrátkách, použil přítomného času. Aby příběh nestagnoval a nebyl postaven jen na situačních, místních a charakterových popisech, byly cíleně vloženy četné dialogy, jež dodávaly ději na spádu a oživovaly jej. S jejich pomocí dokonce můžeme poměrně dobře nahlédnout do myšlenek jednotlivých postav. Vypravěč se snaží s odstupem sledovat vše, co se děje kolem hlavních protagonistů.

 

Co se týká postav, tak již od úplného začátku si mě získala hlavní postava série, jíž je královský soudce Melichar z Roupova, jenž všechny případy řeší s důvtipem, nadsázkou, dokáže se zasmát, pochválit, ale i pokárat, když se jeho pomocník chová nepřístojně. Asi nejvýstižnější charakteristikou jeho pomocníka Božetěcha je fakt, že je to sukničkář. Jakmile vidí pěknou ženskou, hned se za ní otáčí. Je to pěkný chlap, protože jen málokterá mu odolá. Některé postavy oběma hází klacky pod nohy a v některých případech jim dokonce usilují o život. Ostatní figury jsou spíše epizodní a z toho důvodu jsou propracovány pouze okrajově a povrchně. Důvodem je to, že do děje zasahují jen na chvíli. Objeví se a pak během chvíle zase zmizí a už se do konce ani objevit nemusí. Vyprávění je vyvedeno ve chronologické kompozici s občasnými retrospektivními linkami, jež se objevují zejména v okamžicích, kdy jsou postavy vyslýchány a jsou nuceny vzpomínat na dobu zločinu.

 

Děj ubíhá před očima čtenáři poměrně rychle, protože je plynulý a dokáže strhnout do víru dění. Na tom všem mají velkou zásluhu výše zmíněné promluvy. Aby však text jen tak rychle neuplynul před očima, jsou do něj vloženy také popisné linie. Objevují se popisy vyšetřování, prostředí, situací či charakteristiky postav. Kromě toho je také krásně vystižena doba, v níž se příběh odvíjí, a proto můžeme konstatovat, že má velkou přidanou hodnotu v tom, že se čtenář může dozvědět na pozadí o tom, jak to tu asi v daném období vypadalo, jak se lidem žilo a co je trápilo.

 

Kniha je složena z krásných 42 kapitol, které popisují samotný případ a následné vyšetřování. Jelikož je epizod poměrně hodně, nebylo nutné, aby autor nějak více své dílo členil. Jednotlivé kapitoly mají pár stránek a plynule na sebe navazují, v žádném případě se v textu neztratíte. Příběh je vepsán do 224 stran, což ve čtečce odpovídá 209 slidům. Jelikož se román opravdu velmi dobře a rychle čte, dá se přečíst během pár večerů. Nedá mi to a musím pochválit grafické a jazykové zpracování publikace. Hlavním důvodem je zejména použití velkého patkového písma, které se dobře čte. V oblasti jazyka se sice objevilo pár drobností, ale nebyly nijak zásadní a neměnily význam sdělení.

 

Moje subjektivní hodnocení knihy Královská štvanice je pozitivní. Musím konstatovat, že jsem si četbu opravdu plnými doušky užila. Již teď se těším na další setkání s oblíbenými hrdiny. Databáze knih už nyní upozorňuje na vydání dalších dvou dílů série, jeden by měl vyjít do konce tohoto roku a další pak v roce 2022. Vrátím se ale zpět k recenzovanému titulu. Musím říci, že již od chvíle, kdy jsem si titul stáhla do své čtečky, neskutečně jsem se těšila na chvíli, až dočtu rozečtený román a budu se moci pustit do tohoto skvostu od mého oblíbeného autora, jehož knihy jsem si zamilovala už před mnoha lety. Když jsem se do textu začetla, nešlo to zastavit a musela jsem neustále číst dál a dál, až jsem po poměrně krátké době zjistila, že jsem na konci. Stejně jako tomu je u většiny autorů, v jejichž případě jsem se dala do interpretace nějaké rozsáhlejší série, kladla jsem si otázku, jak to bude s naturelem a principem tvorby. Abych pravdu řekla, u tohoto autora již přesně vím, co od něj mohu očekávat a tím pádem jsem si mohla četbu opravdu užívat. Byl to pro mě tedy znovu luxusní čtenářský zážitek. Historické detektivní romány jsem si oblíbila díky jejich napětí, ale i pro vykreslení doby, v níž se děj odehrává, a to po stránce sociální, náboženské apod. Děj jako celek je celistvý. V románu se neustále něco děje, tak jsem se při četbě ani chvilku nenudila. Díky mnoha popisům a zvratům autor aktivizoval neustále mou fantazii a já jsem se cítila, jako bych byla součástí celého dění a pomáhala jsem hlavnímu hrdinovi při odhalování pachatele trestného činu. Jsem moc ráda, že jsem si mohla přečíst další knihu od Jana Bauera a chválím, že i jako zkušený autor na sobě neustále pracuje a snaží se posouvat kupředu tak, aby pokaždé přišel s něčím novým a své čtenáře překvapil. Získal si mě pro svůj osobitý styl psaní a citlivou práci s historickými událostmi. Knihu hodnotím zaslouženými 100 %.

 

Román mohu s klidným svědomím doporučit všem milovníkům historických detektivních románů a také příznivcům Jana Bauera.