Intrikuji, intrikuješ, intrikujeme
recenze knihy
Emma Riedová – Královské intriky
Jeden mladý muž, jedna mladá dívka. Ve skutečnosti v příbuzenském vztahu nejsou, ale svedla je k sobě jedna událost, jež změnila životy oběma. On se narodil, jeho matka den po porodu zemřela a on zůstal u ženy, která mu pomohla na svět. Tato žena měla sestru, již velice ráda navštěvovala. Zde byly propojeny životy Adama a Živy (Markéty). Prožijí spolu spoustu zajímavých okamžiků, avšak to už bychom o příběhu samotném prozradili až moc a což není náplní této recenze.
„Ukázal mi stáje a oplocený výběh psů. Ctiborovi psi byli velcí, hnědí a nepřátelští, na krku měli nařasené záhyby povislé kůže a z hrdel jim vycházel hlasitý štěkot.“ (s. 32)
Příběh je vcelku komplikovaný, protože je vyprávěn hned z několika úhlů pohledů. Nejvíce nám vypráví o svém životě po boku své „sestry“ Živy mladičký Adam. Avšak nesmíme zapomenout ani na pohled hrubiána Ctibora, žida Jakuba, Jana a Moma. Veškeré pohledy se vždy plně doplňují a utvářejí celek, v němž je sledován osud krásné Markéty. Všichni dotyční s ní totiž přicházejí pravidelně do styku a spojují s ní své osudy. Můžeme tak sledovat její postupné kroky směrem ke službě pro krále Jana Lucemburského, stala se totiž jeho vyzvědačkou. Celý příběh se vám odehraje před očima, ani nebudete vědět jak, protože autorka opět do vyprávění vložila strhující zápletky, které vám nikdy nezevšední a nezačnou vás nudit. S klidným srdcem o této knize mohu říci, že je příběh postaven na nejrůznějších intrikách. Příběh vás na počátku upoutá a nepustí vás do té doby, dokud neodhalíte, jak to s Živou a s Adamem dopadne. V knize je možno najít spoustu okamžiků, které vás pohladí po duši, avšak pocítíte i negativní dopady doby. Zažijete různé přepady a boje, jež byly pro dobu středověku naprosto běžnými. Tato kniha vám pomůže vyplnit dlouhé večery. Užijte si v její společnosti nespoutanou zábavu. Začtěte se do další knihy výborné mladičké české autorky.
„Překulili jsme se bratrem Bavorem pryč od nebezpečného zvířete a shrbeni uháněli ke klášterní budově, tam se k nám připojil bratr Petr a společně jsme prchli do patra k celám.“ (s. 78)
Kniha, kterou bych vám prostřednictvím této recenze ráda představila, vyšla v roce 2015 v Knižním klubu. Jedná se o další knihu z pera Emmy Riedové, na našich stránkách jste si již mohly přečíst o její výborné knize Pařížské rekviem. Pokud vás recenze Královských intrik zaujala, můžete si knihu pořídit zde.
„Podle všeho byla živá a při vědomí, ale svírali ji tak pevně, že se nemohla ani hnout, a ústa jí Matouš ucpával rukou. Průvod uzavíral ozborjený Janek. Neodvažoval jsem se ani nadechnout. Matně jsem si vybavoval, že sklep menšího paláce už v průběhu mé služby na Kožlí sloužil jako vězení a že jsou v jeho nitru uskladněny i okovy a řetězy.“ (s. 166)
Královské intriky jsem si chtěla přečíst ihned po dočtení Pařížského rekviem, protože mě zaujal styl autorčina psaní. Oslovila mě mladistvost a živost jejího vyprávění, a proto jsem si řekla, že Královské intriky budou opět to pravé ořechové. Ano, opravdu jsem se nepopletla a opět jsem si užila luxusní historickou jízdu. Nicméně musím říci, že jsem si zamilovala i obálku knihy, která je krásně barevná a vévodí jí sympatická dívka zahalená v červeném kabátku. V pozadí si můžeme povšimnout historického vyobrazení Prahy. Informace o autorce, názvu knihy a vydavateli je vepsána tak, aby nerušily celkový dojem z knihy. Vše je vypsáno bílými písmeny. Název knihy plně koresponduje s obsahem díla. Líbilo se mi, že autorka nerozpletla zápletku hned na počátku, ale vyčkala až na samý konec. Zaujalo mě, že jsem musela vyčkávat. Z tohoto důvodu jsem si užila příběh naprosto celý. Čeká vás tedy naprosto strhující čtení, plné nepředvídatelných zvratů.
„Objal jsem ji, abych uklidnil ten oheň, který se v ní často tak zprudka rozhoří. Objal jsem ji, abych cítil její tělo těsně vedle svého, její kůži na své. Protože jsem ji miloval. Obrátila ke mně tvář a její rysy malinko zjemněly, když se pokusila o úsměv. Ach, jak se liší má vznešená manželka od hravě se smějící panny Adelheidy. Jak dospělá, vážná a přísná je má Eliška. A přece… Usmál jsem se a políbil ji. Miluji ji. Tehdy jsem byl opravdu šťastný.“ (s. 243)
Příběh knihy Královské intriky vás zavede do období vlády Jana Lucemburského. Užijete si spoustu zajímavých okamžiků a bojů, které souvisejí s jeho nástupem na trůn. V ději můžete sledovat nejen obyčejný lidský život té doby, ale také si užijete pohled na život církevní a světský. Vše je zachyceno velice věrohodně tak, že si to každý čtenář může náležitě ve své fantazii představit. Užijete si nejen českého prostředí, ale i cestu do daleké Neapole, kam se Živa vydá splnit nejtěžší úkol své vyzvědačské kariéry. Co musí zjistit? To se dozvíte právě v knize Královské intriky. V knize vystupuje několik postav, některé jsem si naprosto oblíbila, jmenovat mohu například Adama, Živu, Jakuba a Jana. Byly zde ale i postavy, které bych nejraději nikdy v životě nepotkala, vůbec se mi nelíbilo jednání Ctibora a nenadchlo mě ani podbízení Adamova kamaráda Severina. I přesto jsem si však knihu zamilovala a určitě se k ní v budoucnu ještě vrátím.
„Jednoho večera jsem navštívil Barolomea da Capuu v jeho pracovně. Už jsem to předtím takto zkusil třikrát – don Bartolomeo, který zpravidla kolem deváté hodiny večerní odcházel do svého paláce nedaleko hradu, si už tedy zvykl, že si za ním přicházím trochu poklábosit. Když jsem se u něj před devátou objevil, mnul si unavené oči a vypadal, že ho mé přátelské vyrušení těší.“ (s. 294)
Jak jsem již psala výše, autorčin styl mě již zaujal při prvním shledání s ním. Teď se mi moje mínění jen potvrdilo. Musím však říci, že obě díla jsou od sebe diametrálně odlišná. V Pařížském rekviem jsme se setkali s er-formou doplněnou spoustou dialogů, v Královských intrikách se naopak setkáváme s několika subjektivními vyprávěními pomocí ich-formy. Každá postava svůj příběh odvypráví ze svého úhlu pohledu. Je ale nad slunce jasné, že tento pohled musí být patřičně okořeněn tak, aby čtenáři sousto chutnalo, a proto se i v tomto příběhu objevuje velké množství dialogů. Zajímavostí celé knihy je to, že v ní najdete několik „dílů“ – pohledů jednotlivých mužských postav. Tyto části jsou pak ještě rozděleny na jednotlivé kapitoly. Těch v příběhu najdete 34 a jsou ještě rozděleny do menších částí za pomoci vynechaných řádků nebo vložených symbolů. Celý příběh se odehrává na krásných 448 stranách, je naplněn spoustou akce, lásky, intrikování a dalších zajímavých zápletek, jež dokáží získat a udržet vaši pozornost až do samého konce.
„Obklopila mě vlahá březnová noc, konečně jsem mohl zase volně dýchat. Jen pár oken svítilo do tmy. Věděl jsem, že se nebudu cítit líp, dokud nebudu s ní. Spěchal jsem jako smyslů zbavený. Ach Adelko, co jen mi to děláš?!“ (s. 310)
Kompozičně je dílo vystaveno vcelku složitě, což bych však připočetla k jeho dobru, protože tento fakt povznáší děj na vyšší úroveň. V příběhu naleznete neustále se prolínající principy chronologie, retrospektivy a paralely. Dalo by se říci, že jednu událost můžete sledovat třeba z dvou různých úhlů pohledu, čímž přispívá paralela. Svůj prostor zde mají i vzpomínky hlavních postav. Vrací se v nich neustále do míst, která milovali a ke svým rodinným blízkým. Chronologie je typická pro každé vyprávění, protože většina příběhů stojí na časové ose postupující od počátku k cíli.
„Cinkání nesené teplým podzimním větrem se přibližovalo a náhle se z jedné z ulic vyloupl bachratý vůz tažený pohublým vraným koníkem a celý ověšený pestrobarevnými fáborky, zvonečky a rolničkami. Vydrápal jsem se na sud u vedlejšího stánku, abych lépe viděl.“ (s. 405)
Kniha mě velice zaujala i po grafické stránce. Líbilo se mi, jaké písmo bylo použito pro úvodní stránky, které představovaly postavu, jež vám právě bude vyprávět svůj příběh. Pod jméno postavy je pak umístěn krásný obrazec, jenž koresponduje s použitým fontem. Stejně tak mohu vyzdvihnout i stránkování a číslování kapitol. V textu příběhu je pak použito běžného patkového písma, které krásně vede oči čtenáře a zamezí tomu, aby jej začaly bolet oči. Velikost písma je vcelku velká, takže se kniha opravdu četla téměř sama.
Moje subjektivní hodnocení je pozitivní. Proti této knize nemohu vznésti jediné negativum. Líbilo se mi jak po stylistické, tak i po gramatické stránce. Autorka mě dokázala vtáhnout do děje již na první stránce, což bylo naprosto skvělé. Příběhy všech postav jsem si užila a musím podotknout, že jsem se snažila, abych dílo nezhltla jako jednohubku, protože opravdu tak strhující kniha doopravdy je. Že nevěříte? Zkuste ji a uvidíte, že nelžu.
Zažijete báječnou historickou jízdu plnou napětí, radostí a strastí. Poznáte středověk opět z jiného úhlu pohledu, ač byla tato doba velice drsná, autorka ji trošku nadlehčila, avšak dokázala předvést i tu její temnější stránku. Četbu tohoto příběhu jsem si opět velice užila, a proto knize dávám krásných 100 % a vřelá doporučení. Ona si to totiž zaslouží. Před samotnou autorkou smekám a velice se těším na její další díla.
Název knihy: KRÁLOVSKÉ INTRIKY
Autor: Emma Riedová
Žánr: Krimi, detektivky, napětí, romány
Rok vydání: 2016
Počet stran: 448
Nakladatelství: Knižní klub
EAN: 9788024246642
ISBN: 978-80-242-4664-2
E-shop: http://www.bux.cz/knihy
Databáze knih: www.DatabazeKnih.cz
Knižní klub – na českém trhu již tradiční značka je také nejstarší nakladatelskou značku EMG. Nabízí především českou literaturu, detektivky, krimi, thrillery, militarie, historické romány a dětskou literaturu. Ke kmenovým autorům KK patří např. Agatha Christie, Dick Francis, Frederick Forsyth, Ken Follett, Robin Cook či Philipp Vandenberg. V edici Záhady vychází např. Erich von Däniken.
Euromedia Group, k. s., (dále jen EMG) patří mezi nejsilnější a největší firmy podnikající v rámci knižního trhu v České republice. Vlastní nakladatelské značky Knižní klub (od r. 1992), Odeon (od r. 1999), Ikar (od r. 2000), Universum (od r. 2000) a YOLI (od r. 2014). Jednotlivé nakladatelské značky EMG svým zaměřením usnadňují čtenáři orientaci. Majitelem EMG je společnost Arraviet, s.r.o.
