Kam až sahá stín větru?

Rádi byste si přečetli román, který vás zavede do světa plného toho, co sami máte rádi? Do světa plného knih a životních pohnutek nejen jednoho autora, ale také vydavatelství a antikvariátu? Přesně to vám nabídne Stín větru z pera španělského autora Carlose Ruize Zafóna, který již na svém kontě má několik úspěšných románů. Za sebe mohu říci, že i toto dílo má velké šance, najít si spoustu čtenářů. Příběh vás překvapí, pobaví a jistě se do něj po určité době zamilujete. Monitoruje život mladičkého Daniela Sempera, který se snaží jít po stopách autora jedné jím objevené knihy – Juliana Caraxe. Jeho život a osud se v určité chvíli stává záhadou, která si žádá rozluštění. Dozví se mladíček, jak se věci mají? Kdo byl onen spisovatel a jaký byl jeho osud? Zemřel, nebo snad ještě žije? Vydejte se společně s Danielem na zajímavou cestu plnou očekávání a překážek a pokuste se najít odpovědi na otázky, které toto dílo nejen postavám, ale i samotnému čtenáři skýtá.

 

„Jednou jsem slyšel, jak jeden stálý zákazník antikvariátu otci říká, že jen málo věcí dokáže poznamenat čtenáře tak jako první kniha, která si opravdu najde cestu k jeho srdci. Tyto první obrazy, ozvěna slov, o kterých si myslíme, že zůstala za námi, nás provázejí po celý život a budují v naší paměti zámek, ke kterému se dříve či později vrátíme. Nesejde na tom, kolik mezitím přečteme knih, kolik světů objevíme, kolik se toho naučíme a kolik toho zapomeneme. Pro mne jsou oněmi čarovnými stránkami ty, jež jsem našel na chodbách pohřebiště zapomenutých knih.“ (s. 12)

 

Carlos Ruiz Zafón se již nějakou dobu vyhřívá ve světle slávy španělské literární scény. Na svém kontě má již několik románů, které si našly svoje fanoušky téměř po celém světě. Svoje dětství strávil v Barceloně, kterou si zamiloval, což je cítit i ze stránek jeho knih, protože veškeré příběhy jsou do tohoto města zasazeny. Ač v současnosti žije v Los Angeles, na milovanou Barcelonu rozhodně nezanevřel a žije v ní dále prostřednictvím svých působivých vyprávění. Čtenář si tak při čtení Zafónových románů projde tímto městem a může pozorovat jeho krásy, zejména tedy architektonické památky, jichž tu není zrovna málo. Zachytit je můžeme v titulech Kníže z mlhy, Andělská hra, Nebeský vězeň, Labyrint duchů a pochopitelně i ve Stínu větru, jemuž je věnována tato recenze.

 

Když jsem tento titul poprvé otevřela, byla jsem uhranuta. Stačil mi jen pohled na přední předsádku, která skýtá úžasný pohled (ornamenty, jež známe často ze zámeckých tapiserií a náznaky historického rukopisu) a měla jsem sto chutí se pustit do četby. Celé vyprávění uvedl zajímavý prolog, v němž se událo pro příběh mnoho důležitého. Zároveň je tu vysvětleno i vyobrazení z přebalu, které zachycuje otce se synem, kteří procházejí uzoučkou uličkou města. Co se týče anotace, zaujme vás a jistě vás i přesvědčí o tom, že tuto knihu si užije téměř každý čtenář, protože v ní najdeme prvky thrilleru, detektivky, ale i gotického románu. Příběh se odehrává na krásných 528 stranách a ani chvilku se při čtení nebudete nudit.

 

Titul Stín větru vyšel v originálu (La Sombra del viento) již v roce 2003. U nás se jeho vydání dočkáváme hned několikrát, poprvé v roce 2006 (následně ještě 2007 a 2008) pod taktovkou nakladatelství Dokořán a pak v letech 2013 a 2018 román vydává Euromedia Group – Knižní klub. Stín větru je prvním dílem série Pohřebiště zapomenutých knih, do série pak patří ještě tituly Andělská hra, Nebeský vězeň a Labyrint duchů. Všechny jmenované tituly se zároveň pyšní nálepkou edice Světový bestseller. Pokud vás recenze zaujme a budete si chtít knihu pořídit, můžete tak učinit zde.

 

Tento román vás zaujme zajisté svou čtivostí, kterou podtrhuje autorův zajímavý styl psaní, který čtenáře nenechá ani chvilku vydechnout. V každé kapitole najdete něco zajímavého, protože se v příběhu mísí hned několik literárních žánrů. Málokdy se autorům podaří takovýto mix udržet na uzdě tak, aby to interpreta nijak nerušilo. Myslím si, že v tomto případě se to povedlo více než dobře, nikde v příběhu nic nepřekáží, zároveň ani nic nechybí a čtenář si tak může užívat komplexní vyprávění.

V knize vás zaujme několik dějových linií, které na sebe překvapivě dobře navazují. Jedna je vyprávěna z pohledu Daniela Sempera a jedná se o nejdelší linku. Další pak vypráví Nuria Monfortová – její part krásně odpovídá na otázky, které jsou položeny ve vyprávění chlapce. Jak říkám, ač jsou to dvě odlišné formy vyprávění, skvěle se doplňují a navazují na sebe. Příběh románu je rozdělen do deseti částí, které se pak dále dělí na kapitoly. Prvních pět částí vypráví Daniel, potom je vložena část z pohledu Nurie Monfortové a následně se opět vracíme k vyprávění teď již dospívajícího hocha. Celý příběh je odvyprávěn v subjektivní ich-formě v minulém čase, což čtenáři příběh mnohem více přibližuje a zdá se mu tak realističtější.

Co se týká již několikrát zmíněného mixu různých žánrů, budete mile překvapeni, protože autor zde dokázal namíchat prvky milostné romance, s prvky hororu, dramatu, detektivky a thrilleru. Příběh je vcelku syrový. Ač se v něm vyskytuje množství surových scén, nemusíte se bát, že byste byli s nimi často přímo konfrontováni. Při četbě se setkáte s řadou kontrastů, ale i paralel. Často kontrastují vlastnosti jednotlivých postav. Paralely pak můžete hledat v osudech mladého Daniela a v období dospívání Juliana Caraxe, ale toho si jistě při četbě povšimnete snadno sami. Do příběhu Carlos Ruiz Zafón vložil spoustu popisů prostředí, zejména tedy jeho milované Barcelony. Tyto pasáže vás nebudou nijak rušit, protože jsou nenásilné a spíše je uvítáte, protože se o městě něco nového dozvíte.

Moje subjektivní hodnocení tohoto díla je pozitivní. Líbilo se mi, jakým způsobem mě autor přenesl do reality jeho příběhu. Svým způsobem jsem se cítila, jak kdybych stála po boku vyprávějících postav. Všechno bylo tak snadno uvěřitelné, že jsem si při čtení mohla veškeré události nádherně představovat. Podobné romány, při jejichž četbě jsem napnutá do poslední stránky, setkávám se s láskou, ale třeba se i trošku bojím, mám moc ráda. Jsem potěšena, že jsem si Stín větru mohla přečíst a užít si ho plnými doušky. Jelikož už vyšly i další díly z této série, budu se moc těšit, až se k nim dostanu a budu si je moci přečíst. Co se týče grafického zpracování, byla jsem vesměs spokojená, jediné, co mi vadilo, byly vzpomínky zaznamenané kurzivou a menším písmem, než tomu bylo u normálního vyprávění. Po jazykové stránce jsem byla spokojená, protože se v textu neobjevily téměř žádné chybky, které by mi kazily a narušovaly požitek z četby. Za zajímavý čtenářský zážitek patří tomuto románu krásných a zasloužených 99 % hodnocení.

Knihu bych doporučila všem příznivcům napínavých příběhů a detektivek, kterým nevadí prvky romantiky, jež se v příběhu vyskytují.