Zámecké parky a zahrady na Chrudimsku – 13. díl Nové Hrady
Náš seriál je skutečně u konce. Díky němu jsme navštívili všechny velké i malé zámecké parky a zahrady, a toto putování zakončíme zámeckou perlou. Podíváme se do Nových Hradů, obce která až do 31.12. 2006 byla součástí okresu Chrudim. Na základě vlastní žádosti, spolu s několika okolními obcemi byla přičleněna k okresu Ústí nad Orlicí. To nic nemění na tom, že to tam není daleko, a hlavně návštěva tohoto místa rozhodně za to stojí.
Nové Hrady se nacházejí asi 10 km západně od města Skuteč nebo 9 km severozápadně od města Luže. Obec je známá díky rokokovému zámku a patří k oblíbeným turistickým cílům. Málokdo však ví, že po rozsáhlé rekonstrukci zámku došlo i na rekonstrukci poměrně rozlehlých zámeckých zahrad a parku.
Rokokový zámek nechal postavit hrabě Jan Antonín Harbuval de Chamaré podle vlastního návrhu v letech 1773–1778 ve stylu francouzských letních sídel. Zámek byl postaven na úpatí vrchu, na kterém stával hrad Boží dům a později zřejmě i renesanční zámek, který byl při stavbě nového rokokového zámku zcela rozebrán na stavební kámen. Na úpatí svahu se nachází rybník, který byl také vhodně zakomponován do celého areálu. Právě po mostě přes protáhlý rybník dnes vstupujeme na čestný dvůr zámku. Monumentální vstupní brána byla dobudována v letech 1781–1783. Na samém konci 18. století bylo dokončeno zadní nádvoří a kolem roku 1800 vznikla zadní zahrada s kruhovým altánem. Kolem tohoto roku vzniklo také pískovcové parkové odpočívadlo v prostoru východního hradního příkopu zdobené rokokovými soškami andílků a váz. Již tehdy se objevuje zárodek pozdějšího anglického parku na svazích hradního návrší. Rok 1800 je také datem dokončení stavby zámku, který již nebyl nikdy přestavován a díky tomu je dnes nejvýznamnějším rokokovým zámeckým areálem u nás.
Rod Harbuval de Chamaré vlastnil zámek do roku 1903, kdy jej prodali. Z dalších vlastníků je významný Cyril Adolf Bartoň – Dobenín, který zámek koupil v roce 1936, ale ihned jej odkázal svým nezletilým vnukům Ladislavu a Jiřímu Čerychovým. Jejich rodiče se po letech nedostatečné údržby ihned pustili do opravy zámku a také úpravy zámeckého parku. Park byl upraven podle návrhu Otakara Fierlingera (1888–1941), který zahrnul do zámeckého parku i celé hradní návrší. Uvádí se také spolupráce s významným německým zahradním architektem Camillo Karlem Schneiderem (1876–1951). V této době vznikla dvojice betonových zahradních schodišť západně od zámku nad rybníkem na místě bývalého pivovaru, který byl krátce předtím zbořen. Hradní návrší doplnila umělá jeskyně, suchá dekorační studna, drobná kaplička sv. Jana Nepomuckého a parkový přístřešek. Součástí zámeckého areálu se stala také pozdně barokní křížová cesta. Ta byla postavena v roce 1767 na západním svahu hradního návrší a stoupá od kostela sv. Jakuba po západní svahu. V poslední čtvrtině se trasa křížové cesty stáčí k východu a kopíruje původní přístupovou cestu na hrad. Autory této křížové cesty jsou bratři Bartoloměj a Václav Henrichovi z Litomyšle. Třináct zastavení křížové cesty doprovází stromořadí lip, které údajně nechala vysázet ještě hraběnka Anna Barbora Harbuval de Chamaré.
Rodina Čerychova se z opraveného zámku dlouho netěšila. Válečné roky byly poměrně krušné a poválečné období ještě horší. Po emigraci Čerychových byl zámek v roce 1949 znárodněn. Ve východním křídle nejprve působila škola, západní křídlo využíval státní statek. V roce 1951 byla započata částečná rekonstrukce západního křídla, které bylo později zpřístupněno veřejnosti. V 80. letech 20. století působila v zámku mateřská škol a byly zde umístěny i ordinace lékařů. V roce 1992 zámek získali zpět bratři Čerychové, kteří většinu hodnotného vnitřního vybavení odvezli a pak chátrající zámek prodali. Zámek koupili v roce 1997 manželé Kučerovi, kteří jej začali postupně opravovat. Nejprve opravili zámeckou budovu a postupně i celý zámecký areál. Kromě návštěvy zámku nabízí majitelé k návštěvě Cyklistické muzeum v barokní sýpce nebo Galerii anglických klobouků v nové oranžerii. V posledních letech se majitelé soustředili především na vytvoření stylových zahrad.
Nejstarší upravenou zahradní plochou je francouzská zahrada, která se nachází na nádvoří, a která přežila i období socialismu. Nejvyšší část tvoří brodérie (zahrada s geometricky pravidelnými vzory tvořenými nízko střiženými keři zimostrázu) doplněná výsadbou letniček a netřesků. Prostřední parter je tvořen krátce střiženými živými ploty zimostrázu vždyzeleného, které vytváření různé obrazce. Vnitřky těchto obrazců jsou vyplněny růžovým štěrkem či červenou antukou. Nejnižší část nádvoří zdobí dvě vodní fontány a okraj pokryvné růže. Osově souměrnou zahradu doplňují keře tisu zastřižené do tvaru jehlanů. Francouzský vzhled zámku dotvářejí i rybník u vstupu do zámku. I ten byl po mnoha letech odbahněn a bylo opraveno jeho technické zázemí.
Po zámku se dočkalo úpravy i zadní nádvoří a zadní zahrada s altánem. Na zadním nádvoří byla vysázena okrasná ornamentálně členěná zeleninová zahrada. Zadní zahrada je upravena do podoby tzv. parkánové zahrady. Je to zahrada čtvercového půdorysu se třemi rohovými rondely z tújí. Na místě čtvrtého rondelu stojí klasicistní zděný altán. Protilehlý rondel z tújí je doplněn kopií sochy Upřímnost od Matyáše B. Brauna. Po stranách zahradu doplňují špalíry tvarovaných lip. Ve středu zadní zahrady vzniklo Zelené divadlo, což je přírodní amfiteátr oklopený vysokým živým plotem. Východně od něho se pak nachází zelený labyrint, tvořený živými ploty z tújí. Ten je doplněn čtyřmi dřevěnými můstky, aby se bloudící mohli zorientovat a najít cestu do středu, v němž podle řecké mytologie čeká netvor Minotaurus, kterému byly přinášeny lidské oběti. V tomto labyrintu však netvor nemá podobu z řecké mytologie, ale z období velmi nedávného. Severně od labyrintu byla postavena novodobá oranžérie se zelenou střechou. Ve svahu nad špýcharem vznikla terasová zahrada s růžemi, vodními prvky a originálními barokními plastikami, která odkazuje na renesanční zahrady. Nad špýcharem, u skleníku vznikla bylinková zahrada, kterou tvoří vyvýšené záhony.
Západně od zámku navazuje na užitkovou zahradu pergola, dále leknínové jezírko, které využívá bazén, který při západní straně zámku postavili ve 30. letech 20. století Čerychovi. Dále se zde nachází tzv. Bílá zahrada, ve které jsou vysázeny pouze bíle kvetoucí rostliny. Jihozápadně od nádvoří zámku se nachází rozárium, a především italská zahrada, ve které byla obnovena vodní kaskáda. V nejnižší části jsou podél rybníku vytvořeny záhony osázené především středomořskými druhy rostlin, mezi kterými nechybí levandule. Tato část je doplněna rokokovými plastikami. Dále na západ, na svazích hradního návrší přecházejí zahrady do krajinářského parku. Anglický krajinářský park je doplněn trvalkovými záhony. Nejnovější úpravy parku najdeme přímo na vrcholu hradního návrší, kde kromě zbytků hradního opevnění dnes najdeme dětské hřiště s lavičkami, altánem, dětskými dřevěnými hradem, vyhlídkovou plošinou a záhony trvalek. Nechybí zde toalety a pitná voda.
Severně od hradního návrší vzniklo v roce 2019 na louce nové arboretum, které obsahuje 200 zajímavých druhů a kultivarů dřevin, ale jeho krásu ocení až další generace. Rozhodně je možné se mezi mladými stromy projít po vysekávaných pěšinách. Na zámecké zahrady navazují severovýchodně od zámku výběhy s daňky a jeleny. Poslední části zámecké zahrady, která je zatím ve stádiu přípravy je vodní zahrada, která vznikne jihovýchodně od zámku a která využije vydatných pramenů vody a několika menších rybníků, které se zde již nacházejí. Nachází se zde také pramen Nadýmač, z něhož je voda čerpána do vodárny na hradním návrší a odtud se samospádem pouštěna dolů. Tento systém zde vybudovali již v roce 1929 tehdejší majitelé bratři Beckingovi.
Zámecká zahrada je přístupná v rámci návštěvy zámku, ale je možné jí navštívit samostatně. Vstup je však zpoplatněn. Podrobnosti o otvíracích hodinách a výši vstupného lze nalézt na webových stránkách zámku. V novém letáku zámku lze nalézt i plánek zámecké zahrady s vyznačenými dvěma možnými vycházkovými okruhy.
1. díl – Úvod
2. díl – Medlešice
3. díl – Slatiňany
4. díl – Chrast
5. díl – Heřmanův Městec
6. díl – Hrochův Týnec
7. díl – Přestavlky
8. díl – Chroustovice
9. díl – Rychmburk a Karlštejn
10. díl – Nasavrky a Slavická obora
11. díl – Běstvina, Klokočov, Hoješín
12. díl – Luže
13. díl – Nové Hrady